Návraty po zranění jsou pro sportovce těžké a pro některé ještě těžší
Kapitán české fotbalové reprezentace Tomáš Rosický už zase může hrát. Po vleklém zranění paty, které si přivodil na červnovém mistrovství Evropy, se konečně uzdravil a včera večer už seděl na lavičce Arsenalu v ligovém utkání proti Evertonu.
Kdy a v jaké formě by Rosický mohl nastoupit? Třeba už tento víkend, Arsenal hraje v sobotu s Aston Villou a Rosický je podle trenéra Wengera natolik připravený, že by mohl hrát.
Tvořivý ofenzivní záložník určitě nic ztratil ze svého umění, ale otázka je, jak dlouho to vydrží. Pokud sportovec dlouhodobě netrénuje a potom začne hrát, může se mu přihodit některé z těch zranění tzv. z přemíry snahy, přičemž typická jsou v tomto ohledu fotbalistů natažená třísla.
Vrátit se po zranění k profesionální kariéře nebývá jednoduché, zvlášť když je doba léčení dlouhá
Rosický navíc patří mezi hráče, kteří nejsou zrovna zdravotně odolní. V roce 2008, kdy se v lednu zranil, nestihl následné Euro a hrozil mu i konec kariéry. V březnu 2009 už chystal návrat, ale přišly právě problémy s třísly a hrál až na podzim, tedy další půlrok v klidu. Patří k těm, co každé zranění léčí aspoň dvakrát tak dlouho.
Rosickému je už 32 let a další půlrok by mohl znamenat konec jeho kariéry. Ale přesto jsou typy hráčů, kteří se po dlouhodobém zranění dokázali vrátit. Třeba hokejisté Mario Lemieux, Eric Lindros nebo také bývalý útočník a současný trenér Miloš Holaň - hokejisté, které potkaly dlouhodobé nemoci a se zraněními měli celou kariéru problémy.
Rosický má pro Arsenal i přes dlouhou absenci svou hodnotu
Číst článek
A když zůstaneme u fotbalu, s dlouhodobými zdravotními překážkami se potýkali třeba Lumír Mistr nebo Tomáš Skuhravý, přezdívaný Bomber, který měl tolik problémů s pravým kolenem, že musel v 31 letech skončit a ani na nějaké vesnické úrovni už ani nemůže hrát.
