Fotbalisté Juventusu Turín se po dvanácti letech probojovali do finále Ligy mistrů, ale Pavel Nedvěd svůj vysněný zápas hrát nebude. Stejně jako v roce 2003 se na něj také dnes bude z tribuny jenom dívat.

12:05 6. června 2015 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Byl to vrchol mé kariéry. Ten rok se povedlo skoro všechno. Až na to finále,“ vzpomíná Pavel Nedvěd na finále v Manchesteru v roce 2003.

Tehdy mu bylo 30 let, moc chtěl ve finále nastoupit, protože měl na postupu velkou zásluhu, jenže trest za hloupou žlutou kartu v semifinálové odvetě ho uvěznil na tribunu, kde protrpěl porážku s AC Milán po penaltovém rozstřelu.

„Emoce jsou možná i trošku větší, člověk poznal klub i z druhé stránky. Když jsem byl hráč, věděl jsem, co mám dělat a emoce byly hlavně ze hřiště, teď člověk cítí odpovědnost za celý klub. Klukům bych strašně přál, aby se jim to povedlo,“ srovnává bývalý záložník a dnes funkcionář.

Proti FC Barcelona to bude kromě fotbalového umění vyžadovat i dávku štěstí. Juventus je po devíti letech od trestu za korupci a administrativního pádu do druhé ligy v Itálii neomezeným vládcem, v semifinále Ligy mistrů přepral Real Madrid, ale i Nedvěd cítí, že ještě je kam stoupat.

„Juventus se za posledních 5 let změnil. Vrátili jsme se do italské špičky, v Itálii dominujeme. Ale v Evropě to na dominanci není. Myslím, že před námi jsou ještě tři čtyři, možná 5 klubů, které jsou lepší než my,“ myslí si Pavel Nedvěd.

Mezi lepšími kluby je také Barcelona, se kterou se Juventus utká ve finále Ligy mistrů dnes v Berlíně od tři čtvrtě na devět večer.

Agony and ecstasy for Juventus' Nedvěd (2003)

Jan Kaliba, Vojtěch Man Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít