Nejlepší střelec fotbalové reprezentace Jan Koller slaví čtyřicáté narozeniny
Střimice u Mostu, Skalná, Vigantice, nebo třeba Smetanova Lhota. Některá z těchto míst už ani neexistují, jiná na méně podrobných mapách ani nenajdete. Přesto patří mezi ty nejvýznamnější, alespoň pokud jde o český fotbal. Není zřejmě náhodou, že řada nejlepších hráčů historie vyrůstala ve skromném prostředí. A platí to i v případě nejlepšího reprezentačního střelce Jana Kollera, který právě dnes slaví své čtyřicáté narozeniny.
Nejúspěšnější střelec českého národního týmu Jan Koller opustil Smetanovu Lhotuv v roce 1989, když jako šestnáctiletý mladík přestoupil do týmu Milevska. Po více než dvaceti letech se kruh Kollerova působení v několika známých i méně známých klubech uzavřel. Bývalý hráč Anderlechtu Brusel, Dortmundu, nebo Monaka se totiž do svého mateřského klubu vrátil, aby si za něj občas zahrál.
„Já jsem tady vyrůstal. Spoustu kluků, se kterými jsem s hrál, než jsem nastoupil do velkého fotbalu, tady ještě je. Takže pro mě je to odreagování a prostě si to užívám,“ říká 202 centimetrů vysoký útočník po jedné z výpomocí týmu ze Smetanovy Lhoty, za který již dva roky příležitostně nastupuje.
Pro Kollerovy spoluhráče, trenéry a fanoušky je pochopitelně skvělý zážitek, vidět fenomenálního Dina, jak se nejlepšímu střelci českého národního týmu přezdívá, zpět na domácích trávnících.
„Byl to takový čistý kluk z vesnice. Měl jsem ho strašně rád, dotvářel ten tým. Někdy si z něho ale kluci dělali srandu,“ vzpomíná na Jana Kollera trenér Jaroslav Šilhavý, který se s pětapadesátibrankovým střelcem setkal v národním týmu během svého působení v roli asistenta reprezentačního kouče.
„Občas si z něj ostatní trošku vystřelili, ale na něm by se dalo štípat dřevo,“ popisuje Kollerovu povahu současný liberecký trenér.
Další člen kádru Slovanu Liberec, obránce Radoslav Kováč, vzpomíná v souvislosti s vysokým útočníkem především na úspěšné časy české fotbalové reprezantce.
„Poctivý kluk, který hodně podržel balón. Nejlepší éra v reprezentaci byla za Dina, je to nejlepší střelec v historii, takže k tomu není co dodat. Byl tam ještě Rosa (Rosický), Poborák (Poborský), Šmíca (Šmicer). To byl nároďák, který se bude těžko opakovat. Snad ta nynější generace ještě doroste, ale tohle byli fantastičtí hráči,“ říká Kováč.
