Někteří hráči nechtěli do druhé půle ani nastoupit, popsal Vrba
Představte si, že otrávíte sousedovi kozu, on vám za to okamžitě nafackuje a ještě vás soudce do konce roku vsadí za mříže. Tak nějak se cítili fotbalisté Plzně po zápase, který pro ně měl být svátkem. Také oni dostali v utkání proti Barceloně dvojitý trest, který výrazně ovlivnil většinu zápasu. Hosté v pražském Edenu porazili českého mistra 4:0 a zajistili si postup do osmifinále Ligy mistrů. A domácí s očima pro pláč bědovali nad nesmyslností fotbalových pravidel i nad přísností rakouského sudího.
Ani porážka 0:4 neodradila publikum od skandovaného potlesku plzeňskému týmu. Diváci ocenili, že dokud to šlo, předváděli viktoriáni proti řadě mistrů světa a vítězů Ligy mistrů svěží, odvážný fotbal. A měli šance. To platilo do čtvrtiny zápasu, kdy stoper Marián Čišovský fauloval v šestnáctce Messiho, sudí Schörgenhofer ho vyloučil a nařídil pokutový kop, ze kterého Messi vstřelil vítěznou branku.
„Rozhodčí ten zápas zkazil,“ žehral na dvojitý trest za jeden faul kapitán Pavel Horváth, ovšem stěžovat by si v tomhle případě měl spíš na tvůrce fotbalových pravidel než na jejich rakouského interpreta s píšťalkou. Každopádně od Čišovského vyloučení se hrál v Edenu úplně jiný, nudnější a jednotvárnější zápas.
Někteří hráči nechtěli podle plzeňského kouče Pavla Vrby do druhé půle ani nastoupit
„Hra v deseti je už pak samozřejmě těžká – stíhat kombinaci Barcelony, být aktivní s míčem, získávat balony a ještě být nebezpeční… Odehráli jsme to se vztyčenou hlavou a nemáme se za co stydět,“ míní plzeňský lídr.
Plzeňští i přes vysokou porážku dohráli utkání se ctí, ale také značně frustrovaní a podráždění z výkonu rakouského rozhodčího, který jim v souboji se slavným soupeřem pranic nedaroval.
„Po naší šanci, kdy šel Milan Petržela sám na bránu, tam byl faul na Marka Bakoše zezadu, ten měl být jednoznačně potrestaný žlutou kartou. Nám je pak dával za to, co Fabregas a další hráči komentovali jako my. Myslím, že na nás měl malinko jiné měřítko než na ně.“
A hráče Plzně to rozhodilo tak, že Pavel Vrba mohl o poločasové přestávce klidně vyměnit trenérský oblek za úbor psychologa-motivátora.
„Někteří hráči pak už ani nechtěli nastoupit, když viděli, jak se ten zápas vyvíjí. Neměli chuť, bylo těžké dostat je zase na nohy…“
Bez ohledu na to, jestli viktoriáni cítili křivdu oprávněně, nebo nikoli, škoda nesmyslného pravidla o tom, že je možné, ba dokonce nutné vyloučit hráče, který zmaří faulem gólovou šanci soupeře a zaviní tím pokutový kop. Kdyby obě mužstva dohrávala v jedenácti, mohl to být pro dvacet tisíc diváků nezapomenutelný fotbalový večer.
