Od trenéra už přišly první výtky, říká o své knize s úsměvem Horváth
‚Můj příběh nekončí‘ je název knihy o Pavlu Horváthovi, kterou s fotbalistou plzeňské Viktorie sepsal redaktor MF Dnes Jan Palička. Kromě slavnostního křtu už oba na západě Čech absolvovali první ze čtyř autogramiád. A zapotili se víc, než možná čekali.
Už hodinu před začátkem autogramiády se plzeňské obchodní centrum zaplňovalo. Pavel Horváth je pro Západočechy, a nejen pro ně, osobností. Nikoho nezklamal, všichni si jeho podpis odnesli. Po dvou hodinách měl ale kapitán Viktorie pocit, že právě dohrál nějaký důležitý mistrovský zápas.
„Tohle jsem opravdu nečekal, říkal jsem si, že za půl hodiny budeme vyřízení, a zatím to trvalo několikanásobně déle. Ale jsem samozřejmě rád, proto se ta knížka dělala, aby o ni měli lidé zájem, těší mě to.“
Od myšlenky sepsat knihu do okamžiku jejího představení veřejnosti uplynul necelý rok. Zájem je obrovský, deset tisíc výtisků zmizelo od 5. listopadu z pultů rychlostí blesku.
„Posledních sedm měsíců bylo hodně intenzivních, kromě výroby, ta už se mě samozřejmě netýkala. Ale v těch sedmi měsících jsme se s Honzou Paličkou setkávali tak dvakrát třikrát do týdne a každou tu seanci povídali zhruba dvě hodiny. Ne že by to bylo únavné, ale bylo toho dost, doufám, že to na té knížce je vidět.“
Knížky ostatně provází celý Pavlův život. Jako malý kluk hltat samozřejmě především ty s fotbalovou tématikou. Měl se od koho inspirovat.
„Dostal jsem Dukla mezi mrakodrapy, to si pamatuju, a pak taky knížku o panu Masopustovi. Tohle jsou jedny z mála knih, které jsem přečetl.“
Plzeňský špílmachr nechá v publikaci nahlédnout nejen do fotbalové kuchyně, ale také do soukromí. Knížka ovšem není nafukovací a něco málo v ní přeci jen chybí.
„Ke konci už ji musel Honza sestřihávat, všechno by se tam nevešlo. V kompletní podobě jsem tu knížku vlastně ještě nečetl, ale dostanu se k tomu. Podle týmu, který ji dělal, i podle ohlasů, které mám, je to tam vše popsané hezky a moc toho tam nechybí,“ říká Pavel Horváth. Poslední slovo při krácení měl autor Jan Palička. Škrtal ale s těžkým srdcem.
„Pavel je originální vypravěč a jeho vyprávění bylo od začátku do konce příjemné, hezky se to poslouchalo. Hůř se to ale psalo, musel jsem opravdu hodně krátit. Každé slovo nebo věta, u které jsem musel udělat ‚delete‘, mě mrzela, byl to srdeční problém.“
Fotbal je fenomén a může i jednotlivci přinést mimořádné zážitky a také neobyčejný život.
„A zrovna on to prožil. Tím, že jsem jím načichnul, cítím, jako by byl ve své generaci nedoceněný, vedle Nedvěda, Pohorského, Galáska, Kolera a dalších. Má ohromný vliv na současný fotbal a podle mě měl na víc, než dokázal – tedy 19 zápasů v reprezentaci a žádný gól,“ svěřil se Jan Palička. A ohlasy na knížku? Třeba z plzeňské kabiny od kouče Pavla Vrby?
„No jo, trenér už to četl, a už přišly výtky, že jsem si stěžoval, že nám říkal příjmeními. Asi největší ohlas byl zatím na ten klip, to jsem v šatně slýchával nejčastěji, trenér ale reagoval takhle,“ zmínil na závěr Pavel Horváth.
V uvedeném klipu, pocházejícím z dílny režiséra Jakuba Koháka, sám chytí míč z penalty do zubů a vyhraje, za vydatné pomoci Petra Jiráčka, i sázku.
