Ohlédnutí za Šmicerovou rozlučkou: hráči neskrývali nadšení
A pak, že to nejde. Až dosud u nás vyznívaly veškeré pokusy fotbalistů rozloučit se s kariérou většinou rozpačitě. Ale benefice stříbrného evropského medailisty a vítěze Ligy mistrů Vladimíra Šmicera, to byla úplně jiná kategorie.
Pavel Nedvěd už si prý na svou rozlučku v Turíně nevzpomíná: „Já už si to nepamatuju, to už bylo rok zpátky. Jsem rád, že to Vláďovi takhle dopadlo," řekl.
Jedno ale ví jistě. Benefice Vladimíra Šmicera hodně připomínala podobné akce ve fotbalově mnohem vyspělejších zemích: „Lepší to ani nemohl čekat. Myslím, že to bylo fantastické. Je vidět, že se to u nás dá taky dělat a že lidi přijdou," ocenil držitel Zlatého míče.
Vlastně to ani jinak dopadnout nemohlo. Muž s přezdívkou štísko mohl mít jen sotva smůlu při své rozlučce, která dopadla tak, že byla nejen podle Karla Poborského nejpovedenější v éře samostatné české reprezentace: „Já myslím, že určitě. Nic takového tady ještě nebylo. Abych pravdu řekl, tak nevím, kdo bude další."
No právě, kdo bude další? Všichni fotbalisté generace Vladimíra Šmicera se už tak nějak rozloučili, takže by museli akci zopakovat, tentokrát třeba na Spartě, jak podotýká Pavel Nedvěd: „Vlastně jo, to je pravda. Potřebovali bychom hrát ještě doma, i když remíza z venku je dobrá. Chtělo by to ještě zopakovat, já jsem pro, protože si myslím, že lidi by přišli a třeba by bylo zase víc těch sparťanských fanoušků, zkusíme to."
Berger: 'Rozloučili jsme se všichni'
Nápad se tedy líbí Pavlu Nedvědovi, ale je jasné, že pořád dokola hrát ve stejném složení se stejným nebo alespoň podobným úspěchem nejde, jak říká Patrik Berger: „Měli bychom rozlučku každý týden a pak by na to nikdo nechodil. Byla to Šmícova rozlučka, ale sešli jsme se tady všichni a vlastně jsme se tady všichni rozloučili. Ti lidé, kteří nás od toho roku 1996 sledovali, jak jsme hráli za nároďák nebo v klubech, nás dlouho neviděli a proto přišli," řekl Berger.
To, že přišlo 15 000 lidí na zápas, ve kterém o nic nejde, mohou brát fotbalisté jako ještě jeden dík nejen za stříbrnou medaili, ale možná i jako zprávu, že už teď jaksi není na koho moc chodit: „To už zacházíme někam trošku jinam, ale je pravda, že jsme byli silná generace a momentálně to vypadá, že jakoby to … jak bych to podal …," vyhýbá se odpovědi, snad aby to nevyznělo nafoukaně, Patrik Berger.
Ale slávistický ředitel Petr Doležal myšlenku klidně rozvede: „V době jejich generace se teprve začalo chodit do zahraničí a dneska je těch 150 nejlepších hráčů venku a ta kvalita tady není taková," řekl.
Petru Doležalovi totiž rozlučka Vladimíra Šmicera tak trochu spravila nepovedenou sezonu, a soudě podle počtu fanoušků, kterých bylo v Edenu nejvíc za celou jarní sezonu, to mohli příznivci Slávie vnímat hodně podobně: „Po té naší sezóně, která se nepovedla, to byl takový balzám na duši a ta plejáda hráčů, která se tady ukázala a hlavně to, co předvedli, to byla z mého pohledu oslava fotbalu. Já jsem nadšený," řekl slávistický šéf.
