Olympijská šance stále leží na trávníku. Je tu ovšem jedno velké ALE

Kdo už viděl pár zápasů českých fotbalistů do 21 let, musel si včera v dánském Herningu připadat jako ve zlém snu. Tým na hřišti jen matně připomínal sestavu, která bez prohry suverénně prošla kvalifikací. Pád na dno ale možná přišel pro svěřence trenéra Dovalila v pravý čas.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Skončí olympijský sen výběru na světelné tabuli stadionu v Herningu? | Foto: Michal Jurman

Česká jednadvacítka do Dánska přijela s hlavním úkolem vybojovat si účast na olympijských hrách v Londýně. Tuto šanci ani po semifinálové prohře se Švýcarskem neztratila.

„Problém je tak trochu v tom, že kluci fotbal hrát určitě umí, ale tady se jim to nedaří předvést. Musíme se zamyslet nad tím, proč tomu tak je. Myslel jsem si, že to z nich spadne, když jsme přešli tou těžkou skupinou, ale…,“ definuje pravý stav věcí trenér Dovalil.

Přehrát

00:00 / 00:00

Olympijská šance stále leží na trávníku. Je tu ale jedno ALE

Ono nedopovězené „ale“ by zabralo sáhodlouhou debatu o tom, proč český tým právě na vrcholné akci ztratil formu a proč jen těžko hledá – především v ofenzivě – svoji bývalou lehkost.

„Nevím, čím to je, nedokážu si to vysvětlit, ale nedivím se, že něco takového říkáte. Určitě to tak vypadalo, my se prostě jen bránili. A když už jsme vybojovali balon, kolikrát jsme ho do tří přihrávek zase ztratili. To se pak nedá hrát s nikým,“ přiznává sebekriticky Marcel Gecov před rozhodující sobotní bitvou s Běloruskem.

Právně v ní budou v sobotu česká lvíčata bojovat o postup na olympiádu, který jim zaručí samozřejmě jenom výhra. Po špatném výkonu proti Švýcarsku bude přitom hodně těžké najít v sobě dostatek odvahy a sebevědomí postavit se takové výzvě čelem.

„Honí se mi hlavou, jak těžké bylo se sem dostat. A pak nezvládneme semifinále… Byli jsme jen krůček od toho, abychom napravili prohru se Španělskem. Vážně nenacházím slova,“ přepadají černé myšlenky Marcela Gecova, který ví, že porazit švýcarský výběr určitě v českých silách bylo a že právě ona výhra už by znamenala pro české fotbalisty splněný olympijský sen.

Olympijský matchball

„Samozřejmě, že je to zklamání. Věděli jsme, že když předvedeme optimální výkon, ten soupeř je pro nás hratelný. Na druhou stranu, když cítíte, že si to až tolik nezasloužíte a soupeř je lepší, je to jiné, než kdybychom je mačkali devadesát minut a potom smolně prohráli 0:1. Pak by to zklamání bylo asi ještě větší,“ hodnotí psychické rozpoložení týmu po první promarněném olympijském matchballu kapitán Bořek Dočkal.

Druhý matchball, řečeno tenisovou hantýrkou, je ale stále ve hře. Jiný už ovšem prostě a jednoduše nebude.

„Kdyby se nehrálo o olympiádu, v tuto chvíli by pro nás turnaj normálně skončil. Tím těžší to pro nás teď bude. Ale cíl byl před mistrovstvím jasný, dostat se na olympiádu. To pořád můžeme, takže by to pro nás motivace určitě měla být,“ dodává Dočkal.

Pro české fotbalisty je to narozdíl od individuálních sportovců opravdu jediná a poslední možnost za jejich život, kdy se mohou aktivně na olympiádu podívat. Jak s ní naloží, bude jasné už v sobotu v podvečer, kdy jejich duel s Běloruskem skončí.

Tereza Jelínková, Michal Jurman Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme