Pískot, potom potlesk. Češi nasázeli Lotyšům čtyři branky
Dva různé pocity prožil během přípravného utkání s Lotyšskem kouč fotbalové reprezentace Michal Bílek. Jeho svěřenci se v Liberci dlouho nemohli prosadit, ale nakonec zvítězili jednoznačně 4:1.
„Je to nádherný pocit, když utkání skončí a lidé vstanou a tleskají,“ říká už spokojený trenér Michal Bílek. Ale byly i horší chvíle v zápase. Třeba před koncem první půle, kdy už natěšení fanoušci pomalu ztráceli za bezgólového stavu trpělivost.
„Vnímali jsme to, ale bylo jasné, že když někdo přijde na stadion a hrajeme s Lotyšskem a je to 0:0, tak jsou nespokojení, ale na druhou stranu musíme vidět, že Lotyši odehráli minulou kvalifikaci, ve které měli jen o tři body méně než Řekové, takže jsme nehráli proti nějakým nazdárkům,“ vysvětluje Martin Fenin, jeden ze tří útočníků, kteří se pod přesvědčivý výsledek podepsali vstřelenou brankou.
A záložník Tomáš Rosický už dopředu "varuje" fanoušky, kteří přijdou za necelý měsíc na první kvalifikační zápas s Litvou do hlediště stadionu v Olomouci.
„Počítám s tím, že sem nepřijedou hrát huráfotbal, budou se soustředit hlavně na defenzivu a bude to podobný fotbal,“ jaký byl k vidění teď naposledy v Liberci, tedy dobývání území soupeře, který brání v osmi lidech.
Právě to se českému týmu pokud jde o góly dlouhou dobu příliš nedařilo. A Tomáš Rosicky také dodává proč. „Proti žádnému soupeři to není úplně jednoduché a je třeba být trpěliví. Druhou půli jsme mnohem lépe přenášeli těžiště hry zleva doprava.“
A netřeba dlouze připomínat, že hrál v tomto rychlém přenášení těžiště hry zásadní roli právě Tomáš Rosický. „S ním jsme nepoměrně silnější, dopředu má volnost, má za úkol, aby si neustále hledal volné prostory,“ říká kouč Michal Bílek.
„Já bych to nestavěl do roviny, že vůbec nemusím bránit, kdybych nebránil, tak se ti dva kluci za mnou zblázní. Mě se samozřejmě líbí, že se můžu toulat po hřišti, v tom je myslím i moje síla, že si umím najít prostor, dodává Tomáš Rosický.
