Plzeň úspěšně prošla školením, jak zacházet s balkánskou mentalitou
Byla to pro plzeňské fotbalisty náročná hra o velké peníze a o podobu celé sezóny. Po výhře 2:1 v Sarajevu a postupu do třetího předkola Ligy mistrů teď mají jistotu, že si nejméně čtyři další zápasy v evropských pohárech zahrají. A jako bonus si odvážejí, že na úvod sezóny prošli zkouškou odolnosti v nevlídném prostředí.
Situaci zvládli i proto, že se jim povedlo správně pracovat s povahou velmi temperamentních bosenských fanoušků, i když na jedničku s hvězdičkou to nebylo.
Pískot, když se na hřišti objeví první tři rozcvičující se plzeňští hráči, potlesk při nástupu domácích borců a nahánění hrůzy sborovým prozpěvováním. To už viktoriány po té spoustě zápasů odehraných v evropských pohárech nemůže zaskočit.
Ovšem v Sarajevu byl tenhle lektvar míchaný zejména na jižní tribuně velmi silný. Pro lecjaké mužstvo by mohl být i omamný, ale existuje návod, jak jeho účinky během utkání mírnit.
Reportáž Jana Kaliby z odvetného utkání 2. předkola Ligy mistrů na hřišti Željezničaru Sarajevo
„Pokud budou cítit šanci, euforie tam bude pořád. Pak to ale jde rapidně dolů,“ upozorňoval znalec místního prostředí, bývalý trenér Željezničaru Jiří Plíšek.
Fotbalisté Plzně si jeho radu vzali k srdci a přesně podle návodu zpražili hlučné, vášnivé, ale korektní publikum vedoucí brankou hned v 5. minutě. Jenže potom zase celému stadionu od hráčů až po posledního fanouška Željezničaru dodalo kuráže vyloučení Václava Procházky.
„Nebylo to nic jednoduchého, protože přestože jsme vedli 1:0, soupeři tím narostla křídla, protože samozřejmě neměl co ztratit. Naštěstí se nám povedlo vstřelit druhý gól, což bylo myslím rozhodující, protože vědomí soupeře, že musí dát tři góly, určitě není příjemné,“ popisuje kapitán českého šampióna Pavel Horváth druhou pobídku natěšeným divákům, aby propadli malomyslnosti.
Ovšem před přestávkou Željezničar snížil na 1:2 a to znamenalo, že ani fanoušci to nezabalí a ve druhém poločase nebudou apatičtí.
„Tady je pokaždé takhle dobrá atmosféra. Lidi se sejdou, fandí, nikdo nedělá žádné problémy a výtržnosti. A bylo by hezké postoupit, taková odměna pro všechny tyhle lidi, vždyť podobnou šanci jít v evropském poháru dál můžeme třeba mít zase až za pět šest let,“ říká mi o přestávce fanoušek Davor.
Kultura na západ od nás
Ale jeho přání se ve druhém poločase rozplyne. Plzeň hraje v oslabení pragmaticky a účelně. Vůbec neútočí a jenom pečlivě brání. Domácí fotbalisté si s tím nevědí rady a místní novináři to po zápase označují za zbabělost.
„Když hrajete sedmdesát minut v deseti, nevím, jestli je to zbabělost, když hrajete ze zajištěné obrany. Zvolili jsme hru, která byla pro náš úmysl důležitá – a jestli budete psát, že to byla zbabělost, je to vaše věc,“ opáčí po zápase ten, kdo takovou hru mužstvu naordinoval, tedy trenér Pavel Vrba.
Smutný nebudu, vyrovnal se s rolí ‚obětního beránka‘ Wágner
Číst článek
Je rád, že jeho tým nakonec přiměl některé původně natěšené soupeřovy příznivce k předčasnému odchodu z tribun k domovům.
„To si ale myslím, že je podobné i v Čechách, tam fanoušci taky dlouho nefandí mužstvu, kterému se nedaří. To bychom se museli dostat do jiné kultury, a ta je daleko od nás na západ,“ připomíná Jiří Plíšek, že zatímco pozitivně napřeným temperamentem se český fanoušek tomu balkánskému těžko vyrovná, v negativních reakcích jsou si oba podobní.
