Plzeňský příběh Pavla Vrby skončil pohádkově a Viktoria si zahraje EL
Vyhrát těsně o jeden gól může být kolikrát cennější než převýšit soupeře rozdílem třídy. Vyprávět o tom po kouzelné fotbalové noci na dnešek umějí fotbalisté Plzně. V rozlučkovém utkání trenéra Pavla Vrby prohrávali s CSKA Moskva ještě čtvrt hodiny před koncem 0:1. Ale jen proto si pak mohli po strhujícím závěru vychutnat o to sladší vítězství. Výhra 2:1 je posouvá na konečné třetí místo ve skupině Ligy mistrů a tím i do jarní fáze Evropské ligy.
Opravený stadion ve Štruncových sadech málem spadl divákům na hlavu, když domácí tým vstřelil v poslední minutě vítěznou a postupovou branku. Euforii spustil Tomáš Wágner, z náhradníka se rázem stal hrdinou večera.
„V ten moment jsem byl úplně zpomalený, říkal jsem si, abych to hlavně dobře zpracoval a udělal si takovou pozici, abych to mohl zakončit, a to se povedlo. Nemáte co ztratit, buď ten gól dáte a budete slavný, nebo to skončí 1:1.“
Nastala první varianta. I díky tomu, že se dvě minuty po vedoucí brance CSKA vzedmuly temné pudy v temperamentním rodákovi z Beslanu Alanu Dzagojevovi. Faul na Václava Procházku, rovnou červená karta a následné oslabení v poslední čtvrtině zápasu, tenhle koktejl ruský tým vyvedl z míry a plzeňský kapitán Pavel Horváth si pomyslel cosi o božích mlýnech.
„Jsem hrozně rád, že jsme je porazili, protože se mi nelíbilo, jak se k nám chovali. Třeba už to, že nám po zápase v Petrohradu nepodali ruce. Dneska to celkem chápu, když jsme se tam radovali, že asi těžko za námi poběží s gratulací k postupu. Tam ale oni vyhráli, odcházeli a ani se neotočili. To mi vadilo, tihle hráči by měli být trochu jinde v chování,“ vyprovází Horváth mnohem lépe placené fotbalisty CSKA z evropských pohárů, kde český mistr tak jako ve dvou předchozích ročnících zůstává i přes zimu.
Plzeň v závěru otočila duel s CSKA na 2:1, z Ligy mistrů postupuje do Evropské ligy
Číst článek
A když se to sečte s tím, jak toho mužstvo Viktorie tentokrát dosáhlo a že se to podařilo v samém závěru posledního utkání strůjce plzeňského fotbalového povstání Pavla Vrby, dohání to rodáka z Plzně Davida Limberského až k patetickému projevu:
„To není ani možné, je to neuvěřitelný pocit a málokterý scénárista by takový příběh napsal. Myslím, že si to uvědomíme až po kariéře, protože to, co se děje poslední čtyři roky, je jedním slovem pohádka.“