Porážka Plzně v Lize mistrů: dva rozdílné pohledy
Včerejší prohra Plzně ve fotbalové Lize mistrů 0:4 s Barcelonou by za normálních okolností nevzbudila tolik emocí. Hodně těch negativních na stadionu v Edenu ale vzbudil způsob, jakým k ní Viktoria pod taktovkou rozhodčího Schörgenhofera doklopýtala, myslí si reportér Michal Jurman. Existují ale samozřejmě různé pohledy na problém. Polemizovat se s ním rozhodl druhý z reportérů Radiožurnálu na zápase Plzně s Barcelonou Jan Kaliba.
Michal Jurman: Respekt má v Lize mistrů více významů
Určitě jste už mnohokrát během přenosů evropských pohárů také zahlédli ono UEFou často používané slovo ‚respekt‘. Ve spojitosti se sportovním chováním, s rasismem na hřišti či s osobami rozhodčích.
Ten rakouský v duelu Plzně s Barcelonou Robert Schörgenhofer dal onomu slovo i trochu jiný význam. Plzni udělil pět žlutých a jednu červenou kartu, k tomu, aby ale zapískal faul na druhé straně, bylo alespoň podle kapitána Horvátha zapotřebí už jen jediné.
„Musel bych mít obrácený dres…“
Copak o to, hrát v dresu Barcelony by bral určitě i Horváth a po úterní zkušenosti možná dvojnásob. Výkon rakouského sudího totiž občas opravdu sváděl k domněnce, že onen respekt mají nikoliv rozhodčí u hráčů, ale hráči u rozhodčích, tedy alespoň hráči z Klubů - s velkým K.
Radost ze zápasů proti těmto velkoklubům se pak ale pro kluby s malým ‚k‘ i nezaujaté fanoušky pod důsledky tohoto stavu tragicky bortí. Po losu základní skupiny Ligy mistrů tak sice Plzeň nad známými soupeři jásala, nyní však možná pod výroky sudích sténá.
„Hráči jsou samozřejmě frustrovaní tím, že se to opakuje. Minulý rok doma s Besiktasem, pak AC Milán taky velice přísná penalta,“ krouží opatrně kolem onoho převráceného významu slova ‚respekt‘ plzeňský trenér Pavel Vrba.
Zápas jeho svěřenců proti Barceloně ukázal až tragikomické vyznění spotů UEFy na téma rozhodcovského respektu. Ty se ohánějí totiž hesly: ‚nyní vidíme více, respektuj rozhodčí, respektuj hru‘. Otázkou ale zůstává, zda jde o hru takříkajíc fair play - a kdo v ní je vlastně skutečný vítěz a kdo poražený.
Jan Kaliba: Fotbalové právo silnějšího
Plzeňští fotbalisté byli od prvních sporných verdiktů sudího Schörgenhofera hodně podráždění. Jako by se divili, že sudí neodvádí pověstná procenta ve prospěch domácího týmu, ba ani nerozhoduje vyváženě, ale naopak naklání rovinu na stranu katalánského velkoklubu.
Lidsky je to naprosto pochopitelné. Když vám někdo nebo něco brání v činnosti, do které se vrhnete s takovou chutí jako viktoriáni v úterý večer do útočení proti nejlepšímu týmu světa, nadšení se snadno a rychle mění ve frustraci.
Jenže viděno v souvislostech, nemají si Plzeňští vůbec nač stěžovat. Rozhodčí se zkrátka obecně chovají jako vybájení Krušnohorci v humoristických pověstech Josefa Náhlovského. Jejich osvědčenou válečnou taktikou také bylo přidat se pokaždé na stranu silnějšího.
Viktoriáni tak na evropském fóru jenom poznávají odvrácenou stranu toho, z čeho v domácím prostředí mnohokrát těžili. Stačí si vzpomenout na jarní dostihy o mistrovský titul. Kolik podivných pokutových kopů a jiných rozhodnutí pomohlo k bodům jak Plzni, tak dotírající Spartě.
Pomáhat silnějšímu, to zkrátka doma i v Evropě funguje jako fyzikální zákon, i když jeho původ není přírodní, ale vychází z fotbalového zákulisí. Nutno říct, že je to škoda, protože takto rozevírající se nůžky mezi silnějšími a slabšími týmy ubírají zápasům na dramatičnosti a zajímavosti.
Stejně jako nesmyslné pravidlo, které musel rozhodčí Schörgenhofer uposlechnout, a po odpískání pokutového kopu za faul na Messiho v brankové příležitosti ještě navrch vyloučit stopera Čišovského. Tímhle systémem dvojitých trestů fotbal parazituje sám na sobě a připravuje nemálo peněz platící diváky o skvělé zážitky. Zrovna utkání Plzně s Barcelonou toho bylo čítankovým příkladem.
