Před 30 lety se v brazilském Riu de Janeiru udála fotbalová loupež století
V prosinci 1983 zloději odnesli ze sídla Brazilské fotbalové federace trofej pro mistry světa, která se dodnes nenašla. Pohár Julese Rimeta, známý pod názvem Zlatá Niké, byl putovní. Ale když Brazilci v roce 1970 vyhráli světový šampionát potřetí, mohli si ho podle pravidel ponechat. O třináct let později o něj ale v Riu de Janeiro zřejmě nadobro přišli.
Na místo činu je to jen kousek od stanice metra Uruguayana v centru Ria. Stačí projít mezi prodejci, kteří tu hlučnými ukázkami nabízejí načerno vypálená cédéčka s brazilskými rytmy, a pak ještě minout tržiště se stánky s občerstvením, oblečením a všemožnými cetkami. Budova v ulici Alfandega, kde se před třiceti lety kradlo, je paradoxně mnohem lépe střežená, než když ukrývala cennou sošku řecké bohyně vítězství. Teď tu sídlí státní úřad, kam se lidé přes policisty a bezpečnostní rám jen tak nedostanou. Před třiceti lety si zloději Zlatou Niké odnesli celkem pohodlně, aniž by je rušil jakýkoli poplašný systém.
„Pro FIFA to mělo hodnotu. To je zlato, když to roztavíš, tak už nevíš, co to je,“ říká český zlatník Freddy Sobotka, který mimo jiné přežil v koncentračním táboře v Osvětimi, po válce odešel do Brazílie a dnes má klenotnictví u pláže Copacabana. Jeho verze, že neznámý pachatel zlatou sošku roztavil a prodal, je nejrozšířenější a věří jí také mistr světa z roku 1962, Brazilec Amarildo.
„Podle mě už se tahle trofej, kterou jsme vyhráli, nikdy nenajde. Museli ji roztavit, protože Zlatá Niké byla tak slavným pohárem, že by ji žádný vášnivý sběratel nikdy nemohl ukázat na veřejnosti.“
Podle britského novináře a spisovatele Simona Kupera, který po stopách Zlaté Niké pátral, je ale možné, že slavná soška stále někde existuje. Podle něj totiž trofej nebyla ze zlata tak kvalitního, aby se dala přetavit na zlaté cihly a prodat.
Kuper navíc pracuje i s variantou, že Brazilci měli v držení jen repliku. Originál totiž měli poprvé ztratit už Němci, když ho dostali do správy po vítězství na mistrovství světa v roce 1954 a na šampionát do Švédska o čtyři roky později podle téhle verze přivezli jen kopii. Ovšem pokud to tak bylo, povedlo se jim celou věc ututlat, a tak ostuda ulpěla mnohem později na Brazilcích.
„Jasně, dodnes mě to hrozně štve a mrzí, ten pohár měl ohromnou cenu. Léta si ho mistři světa předávali, my jsme ho pomohli pro Brazílii získat natrvalo a najednou byl fuč. Tahle loupež byla nedůstojná,“ říká pro Radiožurnál útočník Amarildo a podobně to cítí i další Brazilci, kteří se na trvalém zisku Zlaté Niké podíleli a kterým především nikdy nedopadení zloději tuhle trofej před třemi desetiletími ukradli.
„Tenkrát nás to hodně naštvalo. Byli jsme z toho nešťastní a dodnes mi přijde hodně smutné, že se něco takového mohlo stát. Ale co jsme s tím mohli dělat, museli jsme to nakonec skousnout, ale v tu chvíli to bylo velké trauma pro celou Brazílii,“ vyvolává si bolestnou vzpomínku Pepé, po svém současníkovi Pelém nejlepší střelec v historii FC Santos, dvojnásobný mistr světa a třeba také trenérský učitel současného kouče Bayernu Mnichov Pepa Guardioly.
Teď už by to zloději trofejí neměli tak jednoduché, sídlo Brazilské federace je v přísně hlídané budově na jednom ze západních předměstí Ria. Ale ten nejcennější kousek v bohaté síni slávy brazilského fotbalu chybí.
