Přemohla předsudky i okupaci, fotbalistka z Palestiny dnes pracuje pro FIFA
Jít si zahrát fotbal, to je jedna z nejjednodušších forem aktivní kolektivní zábavy. Jenže i pro fotbal platí, že ne všude a pro každého bývá snadno dostupný. Palestinka Honey Thaljiehová ve své zemi pomáhala zakládat ženský reprezentační tým a stala se jeho první kapitánkou.
„Neustále jsme musely s někým bojovat, abychom mohly hrát - s našimi rodiči a sousedy, ale taky s okupací, protože třeba dostat se z různých měst na společný trénink do Ramalláhu znamenalo čekat hodiny, než nás izraelští vojáci pustí přes hranici a kontrolní stanoviště,“ vypráví Honey Thaljieová.
„Ale nás to nikdy nezastavilo a dosáhly jsme, čeho jsme chtěly. Dnes je to v Palestině se situací před deseti lety nesrovnatelné, fotbal tam hrají stovky dívek,“ dodává.
O ženském fotbale v Palestině se podrobnosti dozvěděl reportér ČRo Jan Kaliba přímo od kapitánky Honey Thaljieové
Spolu se čtyřmi kamarádkami začala Honey Thaljiehová hrát fotbal v roce 2003, tedy ještě během doznívání Druhé intifády. Sport byl pro palestinské dívky únikem ze světa tuhých bojů mezi jejich národem a Izraelem.
„Měly jsme kolem sebe spoustu beznaděje, ničení a smrti. A tak jsme se rozhodly založit ženský fotbalový tým. Dávalo nám to naději, možnost vydat se kupředu a nenásilně bojovat proti omezením všeho druhu. Proti zdím, hranicím a dalším bariérám včetně těch v naší vlastní komunitě,“ vzpomíná.
„Bylo nás jen pět, tak jsme na univerzitě v Betlémě hrály nejprve malý halový fotbal. Měly jsme v sobě po válce spoustu energie a chtěly jsme ji napřít pozitivním směrem. Fotbal k tomu byl důležitým nástrojem,“ uvědomuje si roli sportu usměvavá tmavovláska.
Z univerzitního týmu se postupem času stalo první ženské reprezentační družstvo palestinského národa a Honey Thaljiehová jeho kapitánkou. Nebojovala proti jenom proti všudypřítomnému zmaru, překážkám v zemi prošpikované kontrolami nebo s podmínkami. Nepřítelem ženského fotbalu byly i zvyky Palestinců.
Zápas proti Izraeli je daleko
„Bylo velmi těžké dosáhnout toho, aby lidi přijali, že ženy můžou hrát fotbal. V Palestině to byla vždycky výhradně mužská činnost. Žena má být doma, maximálně se trochu vzdělat, ale jinak je představa taková, že by se měla vdát a věnovat se domácnosti, starat se o manžela a děti,“ vysvětluje.
„Musely jsme čelit spoustě nepochopení a kritiky, hlavně od našich nejbližších. Mě třeba matka podporovala, ale otec mi fotbal zakazoval, ctil hodnoty patriarchální společnosti. Ale já jsem nikdy nečekala, co mi kdo řekne. Už odmala jsem chodila hrát na ulici s klukama,“ říká pro Český rozhlas první kapitánka ženské reprezentace své země.
Láska k fotbalu jí nakonec umožnila odejít z neklidné vlasti pracovat do Švýcarska, kde je teď součástí managementu Mezinárodní fotbalové federace FIFA, tedy organizace, která na rozdíl od OSN uznala její zemi za svůj členský stát, a mužský národní tým Palestiny si letos dokonce poprvé zahrál na mistrovství Asie.
Své zápasy i díky palestinské křesťance Honey Thaljiehové hraje už i tamní ženská reprezentace, nastupuje proti leckomu, ale přátelské utkání proti Izraeli, to je podle ní ještě v nedohlednu.
