Přijel jsem si pro turecký titul, netají se ambicemi Ujfaluši
Mluví hned několika světovými jazyky a rád by jednou pomáhal bratranci s projekty v afrických zemích. Teď chce ale ještě pár let kopat do míče a s novým klubem Galatasaray vyhrát ligový titul. Radiožurnál navštívil bývalého reprezentačního kapitána Tomáše Ujfalušiho přímo na týmové základně v Istanbulu.
Zdá se to až neuvěřitelné, jste jen kousek od mezinárodního letiště i rušných ulic možná i patnáctimilionového města, procházíte se palmovou alejí a slyšíte, jak si prozpěvují ptáci. Tak rozdílné světy oddělují zdi a závora s recepcí, a v tom klidnějším tráví dost času fotbalisté Galatasaray včetně Tomáše Ujfalušiho, kterému tady místní neřeknou jinak než Ufa.
„Ufa je tady nějaké město, snažili se mi říkat Ufo,“ říká Tomáš Ujfaluši, a když mi psal SMS zprávu před naším setkáním, také se tak podepsal.
Teď, po pár měsících pobytu českého fotbalisty v Istanbulu, se zdá naopak nemyslitelné, že by si tady někdo pod názvem Ufa představil zeměpisný název.
„Tomáš sem okamžitě zapadl, má v týmu obrovský respekt, spoluhráči vědí, čeho dosáhl. Navíc má dobrou povahu, nepamatuju se, že by se tady někdo tak rychle chytil jako on. Dokonce už jednou dělal kapitána, což vůbec není obvyklé, pásku tady obvykle někdo takhle nový nedostává,“ říká jeden z týmových manažerů Mert Cetin.
Stejná situace nastane i teď, kdy je obvyklý kapitán Sabri Sarioglu v trestu. Dostat v Turecku červenou kartu není nic neobvyklého, hráči jsou jednak temperamentnější, a pak také…
„… Turci jsou fanoušci do jednoho, takže i rozhodčí fandí tomu nebo tamtomu klubu,“ všiml si Tomáš Ujfaluši.
Turecko je zemí sportovních fanatiků, člověk to kolem sebe dost často pocítí. Nejtěsněji se ovšem na silnici, dodává český fotbalista.
„Zácpy jsou tu neskutečné, stalo se mi, že jsem jel do restaurace dvě a půl hodiny. Bydlím vedle Baryho, který už to tady má okoukané, na trénink jezdíme ráno tak třicet minut, když tam někde není nějaká bouračka.“
Cíl? Titul
Tomáš Ujfaluši přiznává, že právě díky Milanu Barošovi to měl po svém příchodu do tureckého klubu mnohem snazší ve srovnání s předchozími přestupy. Český útočník má v Turecku silné jméno a pozici. Zatím to vypadá, že stejné uznání by si mohl vysloužit i zkušený obránce, který se netají tím, že si do Galatasaraye přijel pro turecký titul.
„Ano, je to důvod, proč jsem tento přestup zvolil.“
Má na to tři sezony, právě tak dlouhý kontrakt mu totiž v Galatasarayi nabídli. Zatím odmítl některé spíše recesistické nabídky z nižších soutěží, jedné by se ale v budoucnu určitě nebránil. Sen o tom, že by si rád zahrál v Americe, ho ještě nepustil.
„Pořád to tam je. Měl bych šestatřicet roků, záleží na tom, jak se budu cítit, jestli ještě budu mít do fotbalu chuť. Dokážu si to ale představit, třeba na rok, sezona je tam přece jen krátká. Kdybych tam hrál stopera, mohl bych si to hezky kontrolovat.“
Kolik řečí znáš…
Zatím je Tomáš Ujfaluši kromě České republiky ve své čtvrté fotbalové zemi. Když k tomu připočteme angličtinu, umí už teď čtyři světové jazyky.
„Kdekoli jsem byl, musel jsem se naučit řeč, abych mohl s lidmi v klubu komunikovat. Tady je to komunikačně ještě náročnější, jsou tu Turci, kteří mluví německy, Brazilci, kteří mluví španělsky. Asistent trenéra i trenér sám mluví italsky. Takže to vždycky nějak zkombinuju a mluvím se všemi. Turečtina mě ale neláká, abych se ji naučil,“ přemýšlí Tomáš Ujfaluši, který by svých schopností jednou rád mezinárodně využil.
Třeba i tak, že by pomohl svému bratranci s některými projekty na africkém kontinentu.
„Doufám, že budu mít možnost vycestovat třeba do Keni, abych se podíval do slumů, jak na tom ty děti tam opravdu jsou,“ přeje si český fotbalista.
