Ptáci hvízdali a rozhlas zval ke gynekologovi, tak zněla fotbalová idyla v Ratíškovicích

Baník Ratíškovice versus FC Liverpool - takhle obsazený zápas v Poháru UEFA, to není čirá fantasmagorie. Moc nechybělo a utkání moravské vesnice proti anglickému gigantu se před deseti lety skutečně uskutečnilo. Na dobu slávy, kdy Ratíškovice hrály druhou fotbalovou ligu a zažily tažení domácí pohárovou soutěží, už ale v obci na Hodonínsku jenom vzpomínají. Před několika týdny se místní fotbal po dvaapadesáti letech propadl až do 1.A třídy.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Druhá liga je fuč a většina diváků také. Zůstali nejvěrnější.jpg | Foto: Štěpán Kačena

"Roman Pelíšek, to je nejstarší hráč, hrál tady i MSFL, ten ti něco pěkného řekne..." Největší extroverti v kabině ratíškovických fotbalistů mi předhazují jednoho respondenta za druhým. Návštěva rozhlasového reportéra v šatně přeborového týmu je raritou a zapadá do všeobecného veselí.

Výhra proti Tasovicím dává Ratíškovicím naději na záchranu v krajském přeboru. Jenže později se ukazuje, že to nestačí. A tak se místní fotbalový klub, který hrál v 60. letech a také celkem nedávno - na přelomu tisíciletí - druhou nejvyšší soutěž, propadá zase o patro níž.

Přehrát

00:00 / 00:00

Zblízka ve fotbalových vesnicích, 2. díl - Ratíškovice

Znamená to pokles nejen sportovní, ale třeba i větší potíže při shánění peněz na provoz. "Sehnat v dnešní době peníze, to jde velmi špatně. Seznam sponzorů máme sice široký, ale jen někteří nám něco dají. Je to těžký boj. Přijdeme za někým, a když dostaneme byť jenom tři tisíce, tak smekneme klobouk," vypráví předseda Baníku Ratíškovice Jiří Voříšek.

Má ovšem štěstí, že se fotbalový klub těší finanční podpoře ratíškovické obce. Starosta Josef Uhlík není žádný fotbalový fanatik, ale ví, jak je fotbal pro život vesnice důležitý. A svým způsobem má obec fotbalovému klubu co vracet, protože se jí od něho dostalo slušné reklamy.

Každý na své místo a hurá na Strahov!

Když místní Baník přesně před deseti lety postoupil až do finále Poháru Českomoravského fotbalového svazu, celá vesnice byla vzhůru nohama a na finále proti Liberci vyrazila z Ratíškovic do Prahy kolona zaplněných autobusů.

"Dívejte, ta organizace - každý dostal nějakou vlaječku, šálu nebo něco takového. A tady - normálně existoval seznam autobusů se zasedacím pořádkem. Podívejte - autobus číslo 5... Strahov, finále... to je prostě..." baví se po letech při pohledu na netradiční archiválie starosta obce Josef Uhlík.

I po deseti letech dokáže shromáždit nejen zasedací pořádek vesničanů v autobusech, které mířily na Strahov, ale i transparenty: "Liberce se nebojíme, zvítězit se pokusíme," cituje lidové dvojverší Uhlík.

Shánět peníze, to je oříšek. Předseda Jiří Voříšek o tom ví své.jpg | Foto: Štěpán Kačena

Ve své kanceláři na obecním úřadě má od hlavní organizátorky památného zájezdu také tehdejší dres a šálu v modrožlutých klubových barvách. A třeba i podrobné pokyny pro účastníky zájezdu.

"Na finále poháru nás jede na Strahov hodně. Všichni se musíme chovat disciplinovaně. Každý nastoupí do svého autobusu, který bude označen číslem. Místa v autobusech je třeba dodržet, výměna je možná jenom po vzájemné dohodě. Nezapomeňte na klubové čepice, šály, trička, vlajky, transparenty, ať se v Praze slušně zviditelníme. Hurá na finále! Hmm, paráda, to byla síla..." vzpomíná Uhlík.

Ratíškovice sice Liberci podlehly a do Evropy, kde se jejich přemožitel utkal i s Liverpoolem, se nepodívaly. Přesto se tehdejším hráčům dostalo přijetí na obecním úřadě a před ním pak ovací vesničanů.

Psi štěkali a rozhlas zval ke gynekologovi

Na ratíškovickou pohádku rád vzpomíná i trenér Vlastimil Palička, který dovedl vísku nejen do pohárového finále, ale dvakrát i ke třetímu místu ve druhé lize a dodnes si jezdí na Slovácko pro dobré víno.

"Já jsem bydlel na stadionu. Hrozně rád vzpomínám třeba na to, jak jsem se vždycky ráno probudil a ptáci mě vítali hvízdáním, štěkali psi. Pak jsem si šel přes celou vesnici pro noviny a najednou začal hrát místní rozhlas, ze kterého se člověk dověděl, kdy bude ordinovat gynekolog nebo kdy se budou prodávat vejce. Já jsem si připadal jako ten s tou konvičkou, jak chodil vždycky ráno v tom filmu Vesničko má, středisková. Moc se mi to líbilo," nechává se Palička unášet nostalgií.

Doba slávy ale pominula a vesnické fotbalové idyle je konec. Tam, kde se mačkaly až tisíce diváků, se teď na zápasy ratíškovického mužstva schází kolem dvou stovek nejvěrnějších.

Josef Uhlík. Hrdý starosta, jehož víska se zviditelnila až v Praze.jpg | Foto: Štěpán Kačena

"Diváci tady byli zvyklí na jiný fotbal. Je to fotbalová dědina, fotbal tu má úžasnou tradici, ale trošičku mě mrzí, že na to lidi zanevřeli. Byli zvyklí na vyšší soutěže a co já mluvím s lidmi, tak dneska říkají, že na takový fotbal chodit nebudou. Je to škoda a podle mě jsou namlsaní větším fotbalem," myslí si sekretář Zdeněk Bláha.

A zároveň doufá, že zase přijde čas, kdy bude o poznání více hlasivek z místní tribuny křičet ono tradiční: "Baník, Baník!"

Příští týden poslouchejte, čtěte a na fotografiích prohlížejte: 3. díl – Lázně Bohdaneč

Během podzimu je v rámci projektu Fotbalové vesnice v plánu výstava, kde mimo jiné spatříte více dokumentárních fotografií z jednotlivých obcí. Budeme včas informovat.

Jan Kaliba, Štěpán Kačena Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme