Rakouský Polling hraje nejnižší fotbalovou soutěž a v kádru má dva české krajánky
Bydlí a pracují v Česku, ale za svým koníčkem a finančním přilepšením dojíždějí za hranice. I když poptávka už není tak velká jako před časem, čeští fotbalisté z nižších soutěží jsou stále žádaní v německém nebo rakouském příhraničí.
Dojíždějí tam často i stovky kilometrů a aspoň zpočátku se ocitají v roli vetřelců v soudržných kolektivech vesnických týmů.
„Před čtyřmi, pěti lety jsme měli problémy s kvalitou hráčského kádru a dobří rakouští fotbalisti byli relativně drazí. Tak jsme se to rozhodli řešit zahraničními posilami, měli jsme nějaké kontakty a začali lovit u vás. V soutěži, kterou hrajeme, je hodně cizinců. Nejen z místního příhraničí, ale třeba i z Maďarska nebo Bosny,“ říká předseda Unionu Polling.
Rakouský Polling hraje nejnižší fotbalovou soutěž a v kádru má dva české krajánky Petra Junka a Milana Svobodu
„Češi jsou nám blízcí a myslím, že se do rakouského fotbalu velmi dobře hodí,“ vysvětluje, z čeho plyne touha po českých fotbalistech ochotných cestovat každý víkend stovky kilometrů, Johann Gruber - předseda týmu z vesničky nedaleko řeky Innu a hranice s Německem, který hraje úplně nejnižší rakouskou soutěž.
V uplynulé sezóně v místním vesnickém kolektivu hráli dva Češi, což je maximální povolený počet fotbalistů ze zahraničí.
„K nám se chovají velice slušně a přátelsky. Neberou nás jako konkurenty, ale tak, že jsme přínosem do týmu. Dostal jsem nabídku, přijel jsem si to zkusit na turnaj a nelituji toho. Jsem spokojený,“ pochvaluje si přijetí od místních Petr Junek, který ze svého domova v Doksech sem do Pollingu dojíždí každý víkend relativně krátkou dobu.
Aspoň oproti druhému Čechovi v mužstvu Milanu Svobodovi, ten už je v Unionu tak dlouho, že se od příští sezóny dokonce ani nebude počítat mezi cizince.
Češi hrají fotbal i v nižších zahraničních soutěžích, třeba v rakouském Pollingu
Číst článek
„Po čtyřech sezonách v jednom týmu. Patřím tady k těm služebně nejstarší, takže už bych nerad měnil. Ale může přijít majitel, říct, že nejsou peníze ať už nejezdíme. Jsem ale spokojený a rád bych to tady dohrál.“
A tak když majitel týmu dá a oběma fotbalovým cestovatelům zůstane chuť a možnost každý týden po práci jezdit za svým koníčkem skoro šest set kilometrů, budou stejně jako další čeští hráči z nižších soutěží i nadále týden co týden bavit rakouské vesničany.
