Šéf slávistických ultras: Hráči by měli vědět, co znamená červená a bílá

Fotbalová Slavia Praha ještě poměrně nedávno sbírala úspěchy na domácím i evropském poli a pro soupeře byla postrachem, který žádný bod nedá zadarmo. Teď prochází jeden z nejslavnějších týmů středoevropského fotbalu nejhorší sportovní krizí od rozdělení Československa. Ovšem ze všech nejvíc to, zdá se, neprožívají hráči, ale skalní fanoušci.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Fotbaloví fanoušci Slavie Praha

Fotbaloví fanoušci Slavie Praha | Foto: Filip Jandourek

„Říkal jsem to už před mnoha lety své přítelkyni: Pokud se mnou chceš být, musíš si uvědomit, že u mě je Slavia, pak dlouho, dlouho nic, a pak možná můžeš být ty,“ usmívá se Lukáš Vala.

Je vůdcem slávistických ultras ze severní tribuny v Edenu. Lidé, co se zajímají o fotbal, ho znají pod přezdívkou Strašák. A také vědí, že to není žádný primitiv. Vystudoval bakaláře a dálkově si chce dodělávat magistra, během vysokoškolských studií dokonce využil i svých zkušeností skalního fanouška.

Fotbalisté a fanoušci Slavie vyhlásili příměří. Je ale velmi křehké

Číst článek

„Vždycky se mě ptali, proč jedu do Ostravy čtyři sta kilometrů, jen abych viděl devadesát minut fotbalu. Jenže o tom to vůbec není, člověk tam zažije neskutečné věci,“ vysvětluje Lukáš Vala, podle kterého je taková věrnost klubu určitým životním stylem.

Přehrát

00:00 / 00:00

Se šéfem slávistických ultras Lukášem Valou mluvil i neutěšené situaci pražského klubu Jaroslav Plašil

„Nedávno jsem zrovna psal bakalářskou práci na téma, že se z ultras stala regulérní subkultura – má svoje pravidla, svou hierarchii. Značí ji věrnost a láska ke klubu. Pro mě Slavia není jen jedenáct hráčů na hřišti, je to náboženství, věc, která mě provází a bude provázet celý život. Jak se říká, ženská tě zradí, ale klub vždycky zůstane, na tom se nikdy nic nezmění,“ říká šéf kotle na severní tribuně v Edenu.

Kolem sebe má bubeníka faráře, vedle byznysmeny, co si mimo stadion oblékají ty nejlepší obleky a kravaty, ale také třeba dělníky, co žijí od výplaty k výplatě.

„Od mladých kluků po staré chlapy, od zedníků po doktory, co člověk, to individualita. Hrozně mě na tom baví, jak nikdo neřeší, kolik bere ten nebo ten, jestli má dlouhé vlasy nebo ne, jestli je mladý nebo starý. Sejdeme se prostě na nádraží a jedeme spolu na výjezd, a to je fajn.“

Fanoušci Slavie pochodují na fotbalové derby na Spartě | Foto: Filip Jandourek

Jedno mají ale tito lidé společného, své fotbalisty chtějí vidět vyhrávat nebo alespoň bojovat o vítězství. Tak, aby po zápase necítili, že jim na výsledcích záleží víc než samotným fotbalistům.

„Myslím, že spousta z nich si to neuvědomuje. Bavil jsem se o tom už i s Karolem Kiselem, jestli oni vlastně vědí, co znamená červená a bílá, pak ta hvězda, proč to tak je, jak to vzniklo. Určitě je i o povaze lidí. Já cokoli jsem kdy přijal za své, šel jsem si za tím, bojoval jsem za to a byl jsem na to hrdý,“ popisuje správnou slávistickou cestu Lukáš Vala, který by prý jen těžko dokázal od fotbalu úplně odejít.

„Mohlo by se stát, že tam třeba nebudu chodit, ale stejně bych dělal všechno pro to, aby se to změnilo. Kdybych cítil bezpráví, že je něco v tom klubu špatně, asi bych bojoval za to, aby to bylo jinak, než abych si řekl, že tam nepůjdu, a tím by to pro mě skončilo. I když teď to teda v pohodě není,“ přiznává šéf slávistického kotle Lukáš Vala alias Strašák.

Jaroslav Plašil, Tereza Jelínková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme