Sepp Maier už Antonínu Panenkovi vítěznou penaltu odpustil
Je tomu už 35 let, co jeden lehce podkopnutý fotbalový míč po nekonečně dlouhém letu doplachtil za záda jednoho z nejslavnějších gólmanů světa. Ten v tu chvíli ležel opodál smutně na zemi. Jmenuje se Sepp Maier a svému pokořiteli - Antonínu Panenkovi - jeho kulišárnu už prý dávno odpustil.
Nejen tihle dva, ale i další aktéři památného bělehradského finále, si dali opáčko včera večer na německé ambasádě v Praze. Místo míče třímali mikrofon a byl to večer plný překvapení.
Komentátor Karol Polák zpívající německy, Sepp Maier přiznávající, že tehdy chtěl sám kopat penaltu, ale Franz Beckenbauer mu to zatrhnul, a Antonín Panenka děkující Němcům, že v nastavení vyrovnali a umožnili mu stát se nesmrtelným.
„Kdybych býval věděl, že Antonín dělává dloubáka, tak bych býval napálil já jeho a zůstal stát uprostřed branky. Jenže já netušil, že to udělal už několikrát v lize. Tehdy ještě informace o střelcích nebyly k dispozici a to byla moje smůla," přiznává Sepp Maier.
Do Prahy dorazil třeba také Ernst Huberty, přezdívaný Mister Sportschau. Legenda německé sportovní žurnalistiky seděla na tribuně stadiónu Crvené Zvezdy s mikrofonem ARD.
„Neuvěřitelné. To jsem tehdy na adresu Panenky řekl. Něco takového jsem předtím ještě neviděl. Ta chladnokrevnost dovolit si něco takového v tak vypjaté situaci - to byla prostě neskutečná drzost.“
Sepp Maier má podle všeho mít v garáži plakát Antonína Panenky a do něj házet šipky…
„Spíš bych to přičítal novinářské fantazii, jinak si to nedokážu úplně představit. Tím spíš, že Sepp Maier má za sebou těch velkých zápasů tolik, že jedno prohrané finále – byť s takovou penaltou – ho dolů asi dostat nemohlo,“ říká komentátor České televize Jaromír Bosák, který show spolumoderoval a verbálně kličkoval s Antonínem Panenkou, Dieterem Müllerem nebo Karolem Polákem.
„Je ironií, že poražená země, tedy Německo, dělá tuhle talkshow a potom párty věnovanou vzpomínce na prohrané finále. Je to takové memento i pro vedení našeho fotbalu, že by si mělo trochu sáhnout do svědomí a také zavzpomínat na tento úspěch,“ dodává Karol Polák.
