Sinusoida českých fotbalistů v roce 2010
Jedno zaváhání dokáže zkazit třeba i celoroční úsilí. Česká fotbalová reprezentace se o tom v roce 2010 přesvědčila dokonale. Kdyby Češi v září porazili v Olomouci Litvu, mohl by si teď trenér Michal Bílek mnout dlaně nad vydařeným rokem.
I na včerejší umolousanou remízu v Dánsku by se hledělo jinak. Jenže český tým Litevcům podlehl, a tak je ohlédnutí za právě skončeným reprezentačním rokem rozpačité.
Jestli si ještě ze školy vybavíte, jak vypadá sinusoida, klidně ji můžete aplikovat na letošní rok fotbalové reprezentace. Triviálně řečeno - chvíli nahoře, ale mnohem častěji dole.
Solidní herní projev nezabránil březnové porážce ve Skotsku a na americkém turnaji přišla v květnu ještě prohra s Tureckem. Následné čtyřgólové vítězství nad domácími Američany a také čtyřbranková srpnová výhra proti Lotyšsku vnesly mezi reprezentanty naději a sebedůvěru.
„Doufám, že se nám ten zápas povedl a že jsme předvedli, že ten fotbal hrát umíme. Ukázali jsme, že umíme bojovat a takhle by to mělo vypadat i v kvalifikaci,“ říkal tehdy obránce Michal Kadlec.
Kvalifikační resuscitace
Jenže nevypadalo. Hned v jejím úvodu česká reprezentace prohrála v Olomouci s Litvou, kterou ani nedokázala dostat pod souvislý tlak. Naštěstí aspoň kapitán Tomáš Rosický dokázal zaujmout zdravě kritický postoj a nemluvil o dostatečném počtu vypracovaných a nešťastně neproměněných šancích.
„Hlavně ten první poločas jsme od nich byli hrozně daleko a nedostupovali jsme je, tak jak jsme měli. To, že třeba Bary (Baroš) nedal penaltu, na to bych to nesváděl. To se v takovémhle zápase stane. Měli jsme mít více šancí, což jsme neměli a to je hlavně moje věc,“ hodnotil Tomáš Rosický.
Pozitivní je, že se podařilo šance na postup z kvalifikace resuscitovat vydřenou výhrou proti urputně bránícím Skotům a povinným vítězstvím v Lichtenštejnsku. To zároveň zvýšilo hodnotu přátelské rozlučky s rokem 2010.
Pozitivní podzim
Češi v bezbrankovém utkání v Dánsku zkoušeli hru na jednoho útočníka před pokračováním kvalifikace ve Španělsku. I na tenhle březnový zápas už pomyslel brankář Petr Čech, když se po duelu v Aarhusu ohlížel za letopočtem 2010 v souvislosti s národním týmem.
„Když to vezmeme od toho vítězného zápasu s Amerikou, tak ten tým hrál dobře a zvládl i těžkou situaci po zápase s Litvou. Takže já si myslím, že ten podzim je pozitivní. Jediné co chybí, jsou body ze zápasu s Litvou a to musíme nahradit na jaře,“ plánuje Petr Čech.
Před tímto nahrazováním bude česká reprezentace ladit formu a hledat svou herní tvář začátkem února v Chorvatsku. Osmero letošních vystoupení bohužel ukázalo, že v Evropě už těžko najdete soupeře, kterého čeští fotbalisté porazí, kdy si vzpomenou. Doba české výjimečnosti definitivně skončila.
