Skočil do mělké vody a ochrnul. V Čelákovicích pro něj teď uspořádali benefici
Čelákovičtí fotbalisté uspořádali benefici pro dvacetiletého Antonína Braniše. Mladíkovi, který zůstal po skoku do vody na vozíku, vynesla víc jak sedmnáct tisíc korun. Akci podpořili příbramský Roman Bednář nebo dnes už bývalý hráč Jablonce Luboš Loučka.
Přestože v tomto utkání nešlo na čelákovickém stadionu vůbec na o góly, viděli jich diváci celkem sedmnáct. Domácí podlehli ligovému výběru 7:10. Daleko důležitější byla ale podpora, které se dostalo dvacetiletému Antonínu Branišovi.
„V Chlumu u Třeboně jsem skočil 20. srpna do rybníku a bylo tam málo vody. Mám poškozenou míchu, zlomený šestý obratel,“ líčí sled událostí Braniš. V současné době dokáže hýbat rukama i hlavou. Nohy, trup a prsty má nefunkční.
„Je to běh na dlouho trať, víceméně se nepočítá s nějakým radikálním zlepšením, ale s tím, že naučím pracovat s tím, jak to je teď. Je to změna z ničeho nic, během sekundy se člověk obrátí úplně naruby,“ říká.
V minulosti přitom nevynechal jedinou příležitost ke sportu. Každou chvíli věnoval aktivnímu pohybu. „Začal jsem s fotbalem, hrál jsem i nohejbal a všechny sporty, co se daly, jsem vyzkoušel. V Čelákovicích jsem začínal od malička a skončil jsem až v chlapech,“ vypráví.
Tam ho také na stadion Unionu přijeli podpořit ligoví fotbalisté. Mezi nimi příbramský Roman Bednář nebo dnes už bývalý hráč Jablonce Luboš Loučka.
V Čelákovicích byla uspořádána charitativní fotbalová akce pro Antonína Braniše, který je na vozíčku.
„Mému kamarádovi se stala ta samá věc, je to hodně kruté. Když můžu přijít a zahrát si fotbal pro dobrou věc, tak jsem vždycky pro,“ říká Bednář.
„Samozřejmě, že tyhle akce každý z nás, když může podpořit, tak podpoří. Je to špás dát si balón do nohy zahrát si v klidu fotbálek a pobavit trošku lidi, tak snad se to povedlo,“ doufá Loučka.
Diváci viděli sedmnáct branek, pohodový zápas a vybrala se i slušná částka, čehož si Braniš moc váží. A je rád, když vidí, kolik lidí ho podporuje.
Od nehody vnímá také podporu všech kolem. Psychika sehrává v jeho případě pozitivní roli. V současné době už se těší na nové bezbariérové bydlení. Celá rodina totiž zatím žije ve čtvrtém patře v domě bez výtahu.
„Nedostane se do koupelny, nedostane se nikam. Všechno to taháme v živých. Má hromady kamarádů a bratranců, které zapojíme. Nedá se nic dělat,“ popsal situaci otec Antonín Braniš starší.
