Šmicer se rozloučil ve velkém stylu
Poprvé nastoupil za Slavii na podzim 1992 v pohárovém osmifinále proti Blšanům, naposledy loni na podzim v lize proti Plzni. A včera večer se Vladimíru Šmicrovi v kopačkách a slávistickém dresu tleskalo v Edenu naposledy. A dá se říct, že Šmicrova rozlučka ve formě veteránského derby pražských „S" byla s ohledem na kariéru vítěze Ligy mistrů a vicemistra Evropy stylová - povedla se.
„75. minuta zápasu. Šestý gól Slavie dal hráč číslo 11 Jiří Šmicer,“ znělo stadionem v Edenu. Hlasatel se touhle informací nedopustil trapného omylu. Jméno Jiřího Šmicra skutečně sedí. Těsně před koncem benefice totiž Vladimíra Šmicra vystřídal a jeho štafetu v červeno-bílém dresu převzal šestiletý syn Jiří.
„Všichni kluci byli pro, ať si malej zahraje a myslím si, že je to taková symbolika. Malej se strašně těšil, že uvidí Nedvěda, Poborského, Bergera takhle na hřišti a to, že si mohl zahrát, pro něj bylo něco výjimečného. Samozřejmě je ještě malý, ale jsem rád, že to takhle dopadlo, že si zahrál,“ říkal Vladimír Šmicer, když trochu rozdýchal dojetí z ovací našlapaných tribun, které mohutně aplaudovaly také jeho ratolesti.
Jedinečný, fantastický, ale kdo ví, jestli ne také trochu traumatizující zážitek pro šestileté děcko, které pak navíc čelilo hloučku televizních kamer a mikrofonů. A vzít si navíc před červenobílým národem symbolicky na bedra závazek nahradit Vladimíra Šmicra, to je obří břímě.
„Je brzo něco říkat, ale bude to mít samozřejmě strašně těžké, protože kluci, kteří jsou synové fotbalistů, to mají vždycky těžké. Ale jsem rád, že ho to baví,“ řekl na adresu Šmicera juniora jeho hrdý otec.
Berger v sešívaném, Poborský v rudém
Zatímco u Šmicrů možná teď budou muset zbavovat syna strachu z kamer, mikrofonů a velkého davu, někteří otcem Vladimírem na jeho rozlučku pozvaní hosté řešili před benefičním utkáním jiné dilema - do jakého dresu se obléknout, když oblékali oba.
Patrik Berger měl rozhodování ulehčené: „V první řadě to byla Šmícova rozlučka a on chtěl, abych hrál s ním. A druhá věc je, když jsem hrál v Čechách s těmi hráči, kteří se tu dnes sešli, tak jsem hrál ve Slavii. Já jsem vlastně s klukama ze Sparty s nikým nehrál. Takže jsem se v kabině potkal s klukama, se kterýma jsem tady v Čechách hrával. Takže to rozhodnutí bylo jednoduché,“ řekl.
Karel Poborský pro změnu zvolil sparťanský dres a na otázku „Proč?" odpověděl: „Já Vám odpovím a pak to zase budu poslouchat. Nebudu Vám odpovídat,“ zasmál se.
A ví, o čem mluví. Karel Poborský si vyslechl pískot slávistického publika i při Šmicrově exhibici.
