Srovnání české fotbalové reprezentace v roce 2008 a letos
Po necelých dvou letech na sebe narazili fotbalisté Česka a Turecka a v obou případech prohrál český tým o jednu branku. Zatímco na EURU 2008 ztratil nešťastným způsobem vyhraný zápas, teď ve Spojených státech herně na soupeře nestačil. I na tomhle příkladu je patrné, jak moc reprezentace výkonnostně spadla.
Měřeno žebříčkem FIFA, Česká republika zažila během posledních let největší propad ze zemí, které se kdy pohybovaly v popředí hodnocení fotbalových historiků a statistiků. Takže z někdejší druhé příčky padala postupně až do třetí desítky. A zatím to nevypadá, že by měla v dohledné době tabulkou stoupat zpátky.
„Končilo sedm fotbalistů, kteří hráli deset let za nároďák. Byl tady Nedvěd, Poborský, Šmicer, Koller, Galásek a to jsou všechno hráči, kteří chybí a bude nějakou dobu trvat, než se z těchhle nových hráčů něco vybuduje,“ říkal po porážce 1:2 s Tureckem záložník Tomáš Hübschman.
Ano, toto je zdá se racionální vysvětlení českého úpadku, který teď čekají hubenější léta. Ale třeba na zmíněném EURU 2008 už nehrál ani Pavel Nedvěd, ani Karel Poborský, a ani Vladimír Šmicer, který přišel o šampionát stejně jako Tomáš Rosický kvůli zranění.
Přesto reprezentanti tehdy za těmi tureckými nijak nezaostávali, naopak, zatímco teď za necelých 24 měsíců byl rozdíl ve výkonnosti markantní.
„Turecký tým hrál lépe, to je jasné, ale v závěru jsme Čechům nechtěně pomohli, protože to bylo z naší strany na konci, tak trochu kostrbaté,“ tvrdil nový kouč Turků Guus Hiddink.
Zkoušení hráčů
A to přesto, že také diplomaticky prohodil, že neví, kolik českému týmu chybělo klíčových hráčů, protože on měl s výjimkou finalisty Ligy mistrů Hamita Altintopa k dispozici všechny fotbalisty na které si ukázal. A Michal Bílek, ten vlastně povolává stále jiné.
„Já jsem napočítal, že s tímhle tím srazem už jsme vystřídali 35 hráčů, ale je zo pořád příprava na tu kvalifikaci,“ počítá kouč národního týmu Michal Bílek. Čím větší číslo, tím horší výsledek, platí dost často spolehlivě třeba v ligových soutěžích, kde bývají na chvostu tabulky rozhodně ne výjimečně celky, které protočí nejvíce hráčů za sezonu.
Trenéři hledají, zkouší, ale změnu k lepšímu to ne a ne přinést, a taková je zdá se i současná česká reprezentace. Výběr, který se ještě za éry Karla Brücknera pyšnil skvělou organizací hry, teď produkuje neřízený chaos.
Chaos
A dostatečně výmluvně mohou působit i slova fotbalistů. Třeba Milana Černého, který nastupoval v průběhu zápasu s Turky ke svému prvnímu startu za nejprestižnější reprezentační seskupení v zemi.
„Tak s úkolem. Přímo jsem žádný úkol nedostal, ale přišel jsem, abych oživil hru. Měl jsem hrát v záloze a trenér říkal, ať se tam prolínáme a hledáme si balón, říkal po utkání Černý.
„Hlavně musíme v mužstvu mluvit, trenér musí mluvit, abychom byli naladěni na jednu notu. Tam jeden kope, druhý to chce do nohy, jeden běhá, druhý chce hrát v klidu. Je to takové nesourodé, dva hrají technicky a třetí to kope dopředu a my nejsme nikde. Hráči jsou zvyklý z klubů na něco jiného, ale tohle je národní družstvo a tady se musí nastolit nějaký herní styl a s ním se musí sžít všichni hráči,“ říká nepoměrně zkušenější Tomáš Hübschman.
