Svět fotbalových rozhodčích v Česku je žumpa
Andreas Drastík a Robert Kubáň, dva fotbaloví rozhodčí na pozici asistentů, které příslušná komise vyškrtla z listiny pro první a druhou ligu. Tahle jména udělala na českém fotbalovém rybníce další vlny - jejich přeřazení na divizní úroveň prý bylo účelové, byli prý nepohodlní a nešli na ruku správným lidem. Případ, o kterém první informoval deník Sport, jen vynesl na světlo mnohým známou skutečnost o fungování světa fotbalových rozhodčích.
Je to nezáviděníhodná úloha, běhat v lepším případě po trávníku, většinou se nezavděčit ani jedné straně a často si nechat ze všech směrů nadávat. V začátcích, kdy je nutné naskočit do těch nejnižších soutěží, navíc za směšné odměny v řádech desetikorun.
Není divu, že se do cechu fotbalových soudců v českých zemích příliš mladíků, případně mladic nežene. Ale když se tohle všechno přetrpí, dá se z fotbalového soudcování udělat celkem výnosný koníček. K tomu je ovšem potřeba vystoupat až na vrchol pyramidy a v tom je právě ten háček.
Je veřejným fotbalovým tajemstvím, že bez jakéhosi zákulisím protřelého a vlivného tutora v pozadí své kariéry a bez bakšiše pro správné lidi je cesta vzhůru soudcovským žebříčkem prakticky neprůchodná. A ani v nejvyšší soutěži se nevyplácí usnout na vavřínech a nedodržet etiketu zvláštního světa rozhodčích.
Zkrátka na rozdíl od fotbalistů musejí špičkoví rozhodčí kromě kvality prokazovat ještě jiné dovednosti. O tom se teď zřejmě přesvědčili Drastík s Kubáněm. Svět fotbalových rozhodčích je zkrátka takovou svébytnou žumpičkou ve velké fotbalové žumpě.
Zřejmě není náhoda ani pouze důsledek slabého diplomatického zastoupení v mezinárodních strukturách, že po jihoafrickém trávníku během světového šampionátu pobíhal třeba rozhodčí ze Seychell, ale žádný Čech.
