Úroveň ubytování fotbalové reprezentace dnes a před půl stoletím je nesrovnatelná
Fotbaloví reprezentanti odletěli k přípravnému zápasu do Turecka a poprvé po dlouhé době před cestou na letiště neopouštěli dejvický hotel Praha. Jejich obvyklá a skoro šest let starým večírkem v pokoji 433 proslulá rezidence má nového majitele a je mimo provoz, možná se bude bourat.
Pro národní tým je sice komplikací, že musel hledat nové bydlení, ale o pohodlí hráči nepřijdou. V ubytovně, kde je zima a neteče teplá voda, rozhodně neskončí. Na rozdíl od jejich slavných předchůdců, kteří takové podmínky poznali.
„Byly tam kovové postele, netekla tam teplá voda, prostě takové zařízení v horách. V první chvíli jsme to brali jako vtip, jako – to je něco a tamhle jako máte hotel a tam budete ubytovaní, jenže ono to tak nebylo, my jsme tam byli opravdu ubytovaní.“
O takovém luxusu, co se týče ubytování, se před padesáti lety fotbalovým reprezentantům ani nezdálo
Pro útočníka Václava Maška a jeho spoluhráče ze stříbrného týmu na mistrovství světa 1962 je příjezd do haciendy, kde bydleli po většinu turnaje v Chile, zážitkem, na který nikdy nezapomenou. Někteří fotbalisté si vzpomínají dokonce na šváby, které našli ve svých pokojích v objektu nad městem Viňa del Mar, kde jejich soupeři bydleli v úplně jiných podmínkách.
„Španělé byli v nádherném hotelu, Brazilci v hotelu Hilton, Mexičané v dalším. Pamatuji si, že první dvě noci v té naší ubytovně bylo dost chladno,“ připojuje svou vzpomínku další člen chilského výběru Jozef Štibrányi. Dnešní fotbaloví reprezentanti si něco takového těžko umějí představit, na ubytování se v současnosti rozhodně nešetří. To potvrzuje manažer fotbalové reprezentace Vladimír Šmicer.
„Většinou se trochu díváme na míru toho luxusu, to znamená, že pro to reprezentační mužstvo chceme minimálně 4 hvězdy, spíš 5. Kluci hrají v zahraničí za velmi dobré kluby a jsou zvyklí na tenhle standard. Jinak ty požadavky nejsou nijak veliké.“
Fotbalová reprezentace hledá ideální azyl, jaký měla v hotelu Praha
Číst článek
„Dá se říct, že kuchaře si sebou nebereme, akorát Vladimír Darida má bezlepkovou dietu, jinak jíme obyčejné věci. Důležitá je hlavně vzdálenost hotelu od stadionu. Jinak nemáme speciální nároky, jen chceme mít patro pro sebe, abychom nebyli rozházení po celém hotelu.“
Což evokuje vzpomínku na proslulý večírek v hotelu Praha z května 2007, o kterém realizační tým nevěděl podle tehdejšího vysvětlení proto, že bydlel v jiném patře než hráči. Takže praxi obsadit jedno celé patro můžeme vlastně chápat i jako preventivní opatření proti podobným výstřelkům.
