V českolovenské reprezentaci docházelo k národnostním sporům

Českoslovenští fotbalisté se stali jednou mistry Evropy a dvakrát si zahráli finále světového šampionátu. Samostatné výběry české a slovenské republiky na takové úspěchy zatím nenavázaly. Ale i když byly ve federální éře fotbalové úspěchy větší, ideálně československé soužití nefungovalo.

Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

V obrazárně muzea fotbalu v Sao Paulu. Zleva Václav Mašek, Josef Jelínek, Josef Masopust a Jozef Štibrányi

V obrazárně muzea fotbalu v Sao Paulu. Zleva Václav Mašek, Josef Jelínek, Josef Masopust a Jozef Štibrányi | Foto: Jan Kaliba | Zdroj: Český rozhlas

Je dobře, že se Československo rozdělilo? Anebo by nám, Čechům a Slovákům, bylo ve společném státě lépe? Už dvacet let padá tahle víceméně řečnická otázka a udržuje při životě nikdy nekončící polemiku. Pokud ji zúžíme třeba jenom na oblast fotbalu, může být na první pohled odpověď jednoznačná.

Rozdělením společného mužstva samozřejmě vznikly dva méně kvalitní celky. Jenže kromě herních dovedností bývaly palčivou otázkou i vztahy mezi českou a slovenskou částí reprezentačního výběru.

Přehrát

00:00 / 00:00

Fotbalovým expertem Radiožurnálu je Jan Kaliba a tohle téma nemůže vynechat

"Já si myslím, že co se týče vztahů v mužstvu, tak nebyl nikdy problém. My jsme měli velmi dobrý kolektiv," říká pro Rádio Česko někdejší reprezentační kapitán a přímý účastník posledního společného zápasu československého týmu Václav Němeček. Jenže ne každá vzpomínka na společný národní tým je tak idylická.

V roce 1962 vytvořili fotbalisté nominovaní na mistrovství světa v Chile výbornou partu, která i díky kamarádskému naladění kolektivu došla až do finále. Přesto se národnostní otázka v zákulisí hodně propírala.

Například v posledních třech zápasech na turnaji nastoupili v útoku československého týmu Češi Tomáš Pospíchal a Josef Kadraba. Místo jim museli i přes úspěšné vystoupení v základní skupině uvolnit dva Slováci - Jozef Adamec a Jozef Štibrányi.

"Trochu se do toho zamotala politika, bylo tam více Slováků než Čechů. Někomu to asi vadilo a tomáš Pepou začali říkat, že je třeba měnit taktiku, že jsme okoukaní. A zrovna mě a Jožku Adamce vyměnili," vzpomíná Jozef Štibrányi.

Národnostní třenice mezi českým a slovenským křídlem v československém fotbale měly vliv i na samotnou podobu nominace hráčů, kteří na šampionát do Chile nakonec odcestovali.

Jozef Štibrányi a Václav Mašek vzpomínají na míče, se kterými hráli | Foto: Jan Kaliba

Trenér Rudolf Vytlačil totiž na poslední chvíli povolal sparťana Andreje Kvašňáka, a tím pádem musel ze závěrečného soustředění v Itálii, odkud mužstvo odlétalo rovnou do Jižní Ameriky, poslat jednoho fotbalistu nečekaně domů. Odnesl to tentokrát pro změnu Čech - Vladimír Kos.

"Tam byla národnostní otázka, to mě strašně mrzelo. Domu měl jet Molnár, já spal na pokoji s Janem Lálou a povídám mu, že mám nějaké škrábání na zádech, že to budu já. Najednou se ve dveřích objevil Václav Jíra, po tváři mu takly slzy a já povídám, že už je to tady," poznal Kos.

Vicemistry světa jsou nakonec oba, jak Slovák Pavol Molnár, tak Čech Vladimír Kos, který za týmem přiletěl do Chile dodatečně po postupu ze skupiny.

Teď už reprezentační tým podobné problémy řešit nemusí, skoro o rok později než republika se totiž rozdělil také, a tak Češi a Slováci nemusejí zápasit v zákulisí, ale mohou se utkávat přímo na hřišti. Naposledy se to stalo v polovině listopadu, kdy Češi Slováky v Olomouci porazili 3:0.

Jan Kaliba, Martin Charvát Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme