V Česku hrál fotbalový tým z keňského slumu

Do Evropy přijel tým mladých fotbalových nadějí z Keni, které se narodily v drsném prostředí nairobských slumů. A to už tradičně na pozvání neziskových organizací v rámci projektu Fotbal pro rozvoj. Fotbalisté si zahráli turnaj na pražských Vinohradech a pak se vydali do českých regionů, kde je vedle dalších zápasů čekali besedy se středoškoláky o nelehkém životě ve slumu i pobyt v českých rodinách – na Mostecku, Olomoucku a v Poličce.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Vítězný tým.  

Vítězný tým.   | Foto: Jan Prokeš

Hlavním smyslem těchto aktivit je mezikulturní dialog, výchova k toleranci a poznání odlišných kultur, a to v obou směrech. Akci organizuje organizace INEX - sdružení dobrovolných aktivit.

Keňané v pražském turnaji excelovali a nakonec slavili zasloužený triumf. Po jednom z vítězných utkání se o své dojmy podělila osmnáctiletá fotbalistka Maggie. “Bylo to vypjaté. Vyhráli jsme ale, a proto jsme šťastní, hrdí a povzbuzení do dalších zápasů.”

V desetičlenném keňském týmu jsou tři dívky. Všechny hrají úžasně, takové fotbalové umění jsem dosud u něžného pohlaví neviděl.

Mysa je keňská organizace, která se snaží vést mladé lidi z chudinských čtvrtí k aktivnímu životu. Kromě fotbalu nebo tance pořádá například přednášky o nemoci AIDS, usiluje o posílení komunitního života. Osobní zkušenost s tím má i devatenáctiletý Alex.

Plány do budoucna

“Mysa změnila můj život v mnoha ohledech. Díky ní jsem mohl začít studovat žurnalistiku. V současnosti studuji fotografii, díky stipendiu, které mi zařídila Mysa. Vděčím jí za možnost dokončit vzdělání.”

Keňský mladík by chtěl po studiích pracovat pro velkou mediální organizaci, která mu umožní jezdit po světě. I Maggie je hodně ambiciózní. Sní o profesionální kariéře fotbalové hráčky keňské ženské reprezentace.

Přehrát

00:00 / 00:00

Reportáž o fotbalistech ze slumu natočil Jan Prokeš.

Živit by se navíc mohla jako módní návrhářka, což je obor jejího studia. Velké schopnosti už ostatně dívka z nuzných poměrů prokázala získáním prospěchového stipendia. Také Maggie pomohla na cestě ke splnění snů Mysa.

“I mě Mysa naučila hodně věcí - třeba poznávat vlastní já nebo lidi kolem mě, mou komunitu. Taky mi pomohla k informacím o HIV/AIDS. Vůbec jsem se dozvěděla hodně o tom, co se děje lidem.”

Do programů organizace Mysa je v Keni zapojeno asi dvacet tisíc dětí a mladých lidí. Na evropské turné jich ale mohlo vyrazit jen deset. Podle jejich trenéra a pracovníka Mysy George Mwangiho byly při výběru hráčů zohledněny nejen fotbalové schopnosti, ale i to, jak kdo pracuje pro ostatní a jak se snaží změnit vlastní úděl. Změnit ho není vůbec jednoduché vzhledem k tomu, v jakém prostředí mají tito mladí Keňané původ.

Slum pořád existuje

“Podmínky ve slumu jsou pořád stejné. Lidé z něj sice odcházejí, jenomže slum pořád existuje. Je to tím, že z venkova přicházejí noví lidé do měst, kde se snaží získat práci. Obvykle tito nově příchozí žijí zase ve slumu, v domech po těch, kteří odešli, ” řekl Mwangi.

Nejzranitelnějšími obyvateli slumů jsou právě ženy. Nejčastěji jde totiž o svobodné matky zcela bez prostředků. Mladé dívky z chatrčí navíc naráží na zažitou tradici, podle které má žena zůstávat doma a starat se o rodinný krb. I to se Mysa snaží změnit.

Organizace má speciální program pro dívky, které povzbuzuje, aby se zapojily do jejích aktivit. Snaží se taky přesvědčit jejich rodiče, aby nedrželi své dcery pod zámkem. Rovný přístup k oběma pohlavím prý uplatňuje Mysa i na hřišti.

Dívky mají stejný trénink i vše ostatní jako chlapci. Když se některé z nich dostanou do výběrového týmu, znamená to, že skutečně převyšují většinu ostatních hráčů. George Mwangi považuje vzhledem k trvajícím kulturním předsudkům za úspěch třetinový podíl dívek v programech Mysy.

Většina hráčů týmu Mysa je v Evropě poprvé v životě. S čím novým už se stačili setkat během týdne stráveného v Česku? Odpovídá “Překvapila mě zdejší móda. V Keni například ženy nenosí tak krátké minisukně. Největším překvapením jsou ale železniční přejezdy. Na ty nejsme z Keni vůbec zvyklí,” řekla Maggie.

Jan Prokeš Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme