Ve Francii je v mládežnickém fotbale typické získat přirozené talenty z okolí. Děti nesmí zanedbávat školu
Ve Francii nesmí mladí fotbalisté zanedbávat školu a také je jim doporučeno, aby zkoušeli ještě nějaký doplňkový sport. Trenéři se do svých týmů snaží angažovat přirozené talenty z okolí. A jak jsou na tom v konfrontaci se stejně starými kluky z britských ostrovů?
Arnaud Amaouch, trenér mladých fotbalistů Paris St. Germain říká, že se snaží sladit tréninky se školou, takže pokud se někdo neučí dobře, není nominován k zápasu. V kategorii U13 mají celkem třicet hráčů pro dvě mužstva, zaměřují se zejména na techniku, protože podle něj je v pozdějším věku technické nedostatky obtížné dohánět.
Snaží se také své hráče motivovat k tomu, aby ve svém volném čase dělaly i jiné sporty - tréninky mají třikrát týdně, to je podle něj v tomto věku dostačující, v sobotu pak hrají zápasy.
Ve Francii nesmí mladí fotbalisté zanedbávat školu a také je jim doporučeno, aby zkoušeli ještě nějaký doplňkový sport
Pro mládežnické kategorie ve Francii je typická snaha využít přirozené talenty z okolí a integrovat je do týmů. Christopher Jurasz z Nice vysvětluje, že se snaží získat děti až do vzdálenosti dvou set kilometrů, tedy v celém regionu až k Marseille. Co se týče tréninků, tak doporučují, aby se každý hráč našel ještě jeden sport, který by byl doplňkový a pomohl rozvíjet fyzické předpoklady. Za ideální považuje plavání a sporty jako karate či judo.
Už v tomto věku je zajímavá konfrontace herních stylů - fotbalisté PSG například na předvánočním turnaji v Nice prohráli v kategorii U9 celkem hladce s anglickým Tottenhamem. Trenér Sean Dealy připustil, že v konfrontaci obou herních stylů rozhodla větší agresivita, ta se podle něj snad ani nedá učit či trénovat, tu musí mít mladí fotbalisté v krvi už od nejútlejšího věku.
Právě v Nice zářil v barvách Tottenhamu mladý Daniel z Prahy, který vyrůstá v Londýně. Podle trenéra patří vůbec k nejlepším brankářům v celé Anglii v této věkové kategorii a nezklamal ani v mezinárodní konfrontaci.
„Byl jsem ve škole, hrál jsem fotbal a potom, když mě viděl trenér, tak mě vybral, abych šel do jeho týmu.“ A jaké střely Daniel rád chytá? „Hodně těžké, třeba když to jde blízko tyče, tak to prostě vyboxuju ven,“ říká samotný Daniel.
Bývalý vynikající francouzský trenér GuyRoux připomíná, že na této úrovni je naprosto klíčové, aby malí fotbalisté měli ze hry radost, výsledky podle něj jsou naprosto nedůležité.
