Výlet za historií fotbalu
Preston North End býval svého času nejlepším a nejslavnějším fotbalovým klubem v Anglii. Vyhrál dva úplně první ligové ročníky a jako první také dokázal vyhrát v jedné sezoně ligu i pohár. Jenomže, to bylo v roce 1889. Teď máme rok 2009, a Preston hraje pouze ve druhé nejvyšší soutěži. Návštěva stadionu Deepdale se ale určitě vyplatí, v jednom z jeho rohů totiž najdeme "Národní fotbalové muzeum".
Pokud jste si náhodou při pohledu na nenápadnou budovu, tak trochu připomínající větší garáž, nebyli úplně jisti, že jste na správné adrese Národního fotbalového muzea, hned za dveřmi pochyby opadají. Na dům, který je uvnitř rozdělen na části nazvané první a druhý poločas, asi běžně nenarazíte.
Tím spíš, když všude kolem vidíte předměty, které mají co do činění s nejpopulárnější hrou na světě, přičemž ty úplně nejvzácnější vybrali muzejníci do základní sestavy. The First Eleven, základní jedenáctka, tak se jmenují exempláře, které fanoušci fotbalu většinou dobře znají, ovšem na vlastní oči je mohou vidět už jen tady.
„Je těžké říct, kolik lidí sem denně přijde, někdy je to víc, jindy méně. V době, kdy jsou třeba školní prázdniny, je návštěvnost větší, ale za rok to je zhruba 100 tisíc," říká pracovnice muzea Philipa.
Návštěvníky jsou pochopitelně nejčastěji otcové se syny, ale dost často sem zavítají i celé rodiny nebo třeba školní výlety. Fotbalové muzeum v Prestonu, to není ten typ památné budovy, ve které je největší dětskou atrakcí klouzání po chodbách ve velkých pantoflích. I o ty nejmenší je tady dokonale postaráno.
Pokud mají chuť, mohou strávit čas v jakési minidílně, kde se přátelí s nůžkami, papírem, lepidlem či pastelkami. Ti větší si zase mohou zahrát stolní fotbal, kopnout na bránu s umělým gólmanem nebo zkusit kvíz. I když některé úkoly nejsou zrovna nejlehčí. Třeba spočítat komíny na dobové fotografii Prestonu z roku 1880.
Podobně pestrá jako je nabídka aktivit pro děti, je i národnost návštěvníků: „Přijeli jsme z Číny, chceme se dozvědět něco o historii fotbalu, hry, kterou tak skvěle ovládají Brazilci. Chceme se dozvědět něco víc o těch nejúspěšnějších týmech jako Real Madrid a další. Pochopit některé souvislosti, a dozvědět se pro nás nové příběhy."
Unikátní exponáty
I když některé z nich i v daleké Číně velmi dobře znají, třeba ten o božské ruce z roku 1986. Tmavě modrý dres, který měl Argentinec Diego Maradona ve čtvrtfinále Mistrovství světa v Mexiku na sobě, je jedním z nejvzácnějších exponátů celého muzea. A Angličané, kteří tehdy i kvůli tomuto neregulérnímu gólu vypadli z turnaje, i po více než dvaceti letech chodí kolem trika s desítkou a zlostně skřípou zuby.
„Zajímavé viďte. Ale lidé se na to rádi podívají, ani to nezkoušejí se dresu dotýkat," říká Philips.
Na druhou stranu, co by tak asi mohli říkat během prohlídky muzea Němci. Oranžový kožený míč, se kterým prohráli finále šampionátu s domácí Anglii v roce 1966 tady také najdete.
„Je to gól," říkal tehdy po několikavteřinovém váhání v živém přenosu komentátor BBC, poté co rozhodčí branku uznal. I když do dneška nikdo s určitostí nepotvrdil, jestli míč po střele Geoffa Hursta a následném odrazu od břevna skutečně přešel celým objemem čáru.
„Náhradní" pohár
Ale jsou i jiné a neméně slavné předměty, na které v Národním fotbalovém muzeu narazíte. Třeba na historicky druhý pohár za vítězství v FA Cupu z roku 1896, protože ten úplně první rok před tím někdo ukradl z výlohy sportovních potřeb v Birminghamu. Poté už ho nikdo nikdy nespatřil.
A jsou tady i další trofeje, jako třeba dva míče, se kterými se hrálo finále vůbec prvního Mistrovství světa v roce 1930. Argentina i Uruguay chtěli použít vlastní balon, a tak FIFA rozhodla, že se bude každý poločas kopat do jiného. Argentinci začali s tím svým a o přestávce vedli 2:1. Jenomže Uruguay ve druhé půli s vlastním míčem skóre otočila na 4:2.
Ale Angličané milují hlavně své legendy, a jedna z těch největších hrála přes dvacet let také za Preston. „Tom Finney, byl opravdu božský, velký fotbalista a opravdový gentleman," říká o jednom z nejlepších hráčů anglické historie Steve, zatímco se jeho dva vnuci trefují mincí do kopaček. Vstupné je totiž dobrovolné, a pokud někdo chce za návštěvu zaplatit, dělá to právě tímto způsobem.
