Vzpomínky na fotbalová léta dávno minulá
Strach z odhalení příslušníkem znepřátelené armády, bombardování nebo netradiční opracovávání rýže. To všechno už dnešní fotbalisté o Vánocích těžko zažijí. Pro pamětníka těchto situací Josefa Jelínka, ale byly ve své době realitou.
Dnešní fotbalisté z českých prvoligových klubů zřejmě ani netuší, jak pohodový život vedou. Projevuje se to zvlášť o Vánocích. Většině z nich skončila podzimní sezóna na přelomu listopadu a prosince a svátky si mohli v klidu užít. Kdyby ale hráli vrcholový fotbal před půl stoletím, asi by se hodně divili. Jejich platy by se smrskly na minimum a o Vánocích strávených doma by si mohli nechat zdát.
Aspoň pokud by nastupovali v šedesátých letech za tehdy bezkonkurenční pražskou Duklu. Její hráči brali žold, za který by dnešní prvoligoví fotbalisté nevstali z postele. Jenže oni nejenže z ní vstávat museli, ale ještě jim nebylo přáno, aby si o Vánocích užívali poležení v té svojí.
„Během šesti-sedmi let jsme byli jedny Vánoce doma. Jinak jsme byli furt po světě. Měli jsme rodiny doma, ale my jsme byli ve světě. Na Silvestra jsme támhle byli v Indonésii nebo ve Vietnamu, spartakiáda spřátelených armád v Hanoji. Byli jsme tam třeba na Štědrý den. Večeře, najedli jsme se, popřáli jsme si a šli jsme si lehnout," popisuje tehdejší praxi útočník Dukly a vicemistr světa z Chile Josef Jelínek.
Právě ze zájezdu do válkou zmítaného Vietnamu má Josef Jelínek nezapomenutelné zážitky. „To bylo vyloženě lido-demo, že jo. To znamená Rusové, Maďaři, Poláci, Rumuni. Jako armádní sportovci jsme při tomhle turnaji museli povinně chodit v uniformách. Ale letěli jsme přes Saigon. Jelikož tam byla v té době válka. Byli jsme tam na tom letišti asi dvě a půl, tři hodiny. I s velkým kufrem těch uniforem. A jenom jsme furt koukali, kdy se nějaký ten Američan bude chtít do toho kufru podívat. Protože kdyby se do toho kufru podíval, tak jsme tam možná byli ještě dneska."
Američan se nepodíval, zato po odletu ze Saigonu do Hanoje leccos viděli fotbalisté Dukly. „Jak jsme vylétli nahoru, tak jsme se jenom koukli z těch okýnek a tam to dělalo ‚pim-paf' kolem nás. ‚Pif' dolu, ‚pif' dolu, ‚pif' dolu. Jak se dole střílelo, jak válčili, tak prakticky to letadlo jak letělo, tak jsme všechno viděli," popisuje své zážitky útočník pražského klubu.
A přímo ve Vietnamu se Josef Jelínek se svými spoluhráči také nestačil divit. „To se přejížděla vesnice, tak ti vesničané tam rýži normálně naházenou na silnici. A ty auta, jak tam jezdila přes to, tak jim to vymlátila. A oni potom košťátka, a zrníčka rýže shrabávali na lopaty a dávali do pytlů. To už jsme měli po chuti a už jsme říkali, že v životě rýži jíst nebudeme."
To se současným následovníkům Josefa Jelínka těžko přihodí nejenom o Vánocích, ale i kdykoli jindy. O něco mladší fotbaloví internacionálové mohou dnes zavzpomínat na své netradiční zážitky při tradičním halovém turnaji v pražském Edenu, který začne v 10 hodin.
