Z duelu otce a syna Radových byla nejspokojenější paní Radová
Jeden je známý coby velmi emotivní kouč Teplic, druhý rád diriguje své spoluhráče z branky Dukly. To by asi nebylo nic tak nevšedního, pokud si za neznámé nedosadíme konkrétní jména. Petr a Filip Radovi. A ze vzájemného zápasu obou klubů vyšli po remíze 0:0 smírně.
"Asi jsem ten temperament zdědil po tátovi, také nedokážu celý zápas mlčet. Do fotbalu to patří, jeho jsem samozřejmě slyšel," říká gólman Dukly Filip Rada. Z utkání si odnesl čisté konto, i jeho otec Petr ale věděl, že to nebylo až tak díky jeho schopnostem.
"My jsme ho nezaměstnali natolik, abychom prověřili, v jakých situacích je silný," říkal teplický Rada. Po skončení zápasu si táta se synem stihli jen rychle podat ruce a prohodit pár slov. Dlouhé debaty se nedají čekat ani s odstupem času, avizuje Filip Rada:
"Asi si večer zavoláme a něco si řekneme, ale nevidím to na velký rozhovor." S průběhem utkání a jeho výsledkem nebyli příliš spokojení ani dukelští, kteří měli několik šancí ke vstřelení gólu a tedy vítězství, ani naopak takřka bezbranní Severočeši. Pro jednoho člověka se ovšem zdá skóre 0:0 ideální, a to pro paní Radovou.
"Já jsem s manželkou nemluvil, nevím, jestli tu byla, ale za mou hráčskou i trenérskou kariéru nebyla snad ani jednou. Na syna, myslím, chodí, já tedy ne, ale asi bude spokojená, že to takhle dopadlo," myslí si teplický kouč Petr Rada. A jaké že měla jeho manželka před zápasem přání?
"Abychom neudělali nějakou ostudu, ale podle mě ten zápas proběhl v klidu," dodává gólman Dukly Filip, jehož je prý paní Radová větším fanouškem než svého manžela. Ten to alespoň tvrdí. Proč?
"Protože se umí chovat," směje se otec a trenér Petr Rada.