Byl jsem na dně, vzpomíná hokejista Irgl na nádor. Komplikace zvládl díky fyzické přípravě
Pozornost hokejových příznivců na sebe bezesporu poutá finálová série extraligy mezi Libercem a Spartou. Loni o zlato bojovali Litvínov s Třincem. V dresu Ocelářů na sebe poutal pozornost útočník Zbyněk Irgl. Na led se tehdy vrátil po těžké nemoci.
Stříbrný medailista z mistrovství světa 2006 uslyšel v listopadu 2014 od lékařů nepříjemnou zprávu. Měl nádor na ledvině. Objevili ho náhodně v okamžiku, kdy si natrhl spodní břišní sval.
„Všechno šlo tak rychle, že jsem to ani nedokázal vstřebat a uvědomit si to. Nejhorší bylo sdělit to okolí,“ zavzpomínal na dnes už uzavřenou záležitost s odstupem času Zbyněk Irgl. Uklidňovali ho i doktoři. „Z medicínského hlediska je prý odebrání ledviny jen banalita.“
Léčba se ale protáhla. Jedna skoba držící tepnu vypadla. Ztratil spoustu krve a hned druhý den musel znovu na operaci. V tu chvíli mu šlo o život, to si ale uvědomil až týdny po druhém zákroku.
„Moje tělo se dostalo na dno. Bylo mi řečeno, že kdybych nebyl sportovec a tělo nebylo zvyklé na zátěž, mělo by to dopad na hlavu. Pak přišly myšlenky, jak bude zbývající ledvina pracovat nebo jestli budou nějaké následky,“ svěřuje se s rok starými obavami.
Vyčeprání po deseti dřepech
Oporu měl v rodině, energii mu dodávaly hlavně děti. Zpátky mu pomohl trénink. Okamžik, kdy znovu začal cvičit, pro něj znamenal obrovský impulz. „Dneska už se tomu smějeme. Udělal jsem deset dřepů a motala se mi hlava, to je pro sportovce nepochopitelné.“
Vrátil se do semifinálové série se Spartou. Stoprocentně připravený nebyl. Chuť zasáhnout do extraligových bojů měl ovšem obrovskou. „Nehrál jsem nějaký svůj hokej, spíš to bylo o bojovnosti a o štěstí,“ říká útočník, kterému držel palce celý hokejový národ.
„Bylo neuvěřitelné, jak fanoušci reagovali. Třinec přijel do Pardubic a tam bylo velké choreo na mojí podporu. Jsem pesimista ohledně mezilidských vztahů. A tohle bylo něco neskutečného,“ popsal tehdejší pocity Zbyněk Irgl.
Další motivací pro něj po loňském uzdravení je domácí mistrovský titul. Na něj si minimálně rok musí počkat. Ovšem s vědomím, že tu nejdůležitější bitvu on sám už vyhrál.
