Čech generálním manažerem v NHL? Chtěl bych jím jednou být, přeje si Jiří Fischer
Když v roce 2002 pomohl Jiří Fischer hokejistům Detroitu k zisku Stanley Cupu, všichni věřili, že to pro českého obránce je teprve začátek hvězdné kariéry. Jenže o tři roky později během zápasu Fischer zkolaboval a lékaři mu diagnostikovali srdeční vadu, která definitivně ukončila jeho kariéru profesionálního hokejisty. Své životní vášni ale zůstal věrný. A má velké plány.
„Stalo se mi to 21. listopadu 2005. Rok a půl jsem rehabilitoval, vypršela mi smlouva a srdce se nezměnilo, do profesionálního hokeje jsem se nemohl znovu zapojit,“ vzpomíná Jiří Fišer.
Konec s hokejem jako takový to ale nebyl. „Na jaře jsem pak dostal nabídku od Kena Hollanda, jestli bych neměl zájem začít se zapracovávat do managementu Detroitu. Dostal jsem několik měsíců na rozmyšlenou. Změnilo mi to život.“
Na Hollandovu nabídku Jiří Fischer kývl a postupně se začal seznamovat s tím, co práce pro mládež Detroitu Red Wings obnáší. Když se ho dnes zeptáte, co vlastně dělá, nadechne se a není k zastavení.
„Velice různorodá práce. Každý rok jsou jiní kluci. Cestuju po světě, sto dní strávím každoročně na hotelu. Píšu reporty o hráčích. Musím být organizovaný v životě i na cestách. Naučit se, jak si udržet fyzickou kondici právě i při cestování,“ poodhaluje Jiří Fischer.
„Je třeba rozeznávat hráče, jejich individualitu a potenci. To se musím učit každý rok. Co funguje pro jednoho, nefunguje pro druhého. Je třeba mít ke každému hráči individuální přístup a mít o všechny stejný zájem. Hrozně se mi to líbí,“ rozplývá se hořovický rodák.
Ocenění jeho práce přišlo v roce 2008, kdy Detroit vyhrál znovu Stanley Cup a on byl zapsán na pohár. Stal se tak vůbec prvním Čechem, který je mezi vítězi slavné trofeje uveden jako hráč i jako funkcionář.
Gólovou přestřelku NHL mezi Floridou a Calgary rozhodl Fleischmann
Číst článek
To ale nemusí být rozhodně jediný primát, který Jiří Fischer v zámoří získá. „Na úrovni NHL bych chtěl být jednou generální manažer. Líbilo by se mi budovat tým. Mít pěti, šesti či desetiletou vizi, kam posunout organizaci,“ říká.
K těm dlouhodobým cílům přidává Jiří Fischer i ty krátkodobé.
„Naučit se co nejvíce o hráčích, o skautingu, rozeznávání potence, individuálních kvalit. Naučit se, jak najímat lidi, jak vyhazovat lidi a jak rozeznávat v lidech životní sílu a energii, protože lidi, kteří ji mají, vždycky dokážou svoji práci někam posunout,“ věří Jiří Fischer.
