Čerstvý šedesátník Hadamczik je rád, že se stále může věnovat hokeji
Před šedesáti lety spatřil světlo světa současný kouč české hokejové reprezentace Alois Hadamczik. Na posledních dvou světových šampionátech dovedl národní tým k bronzovým medailím, v roce 2006 byl navíc u stříbra. To vše k velké radosti hokejového národa.
První dárek už Alois Hadamczik dostal na volební konferenci Českého svazu ledního hokeje. Významné životní jubileum mu bude připomínat reprezentační dres s šedesátkou na zádech. Uvědomuje si, co pro něj překonání této hranice znamená.
„Stárnutí je spravedlivé, nikdo to nemůže nijak změnit. Jsem rád, že se stále věnuji hokeji, protože mi dodává energii, přináší prohry i výhry. Navíc hokej před člověka staví nové cíle. Když to pak porovnáte s rodným listem, říkáte si, že to nemůže být pravda. Člověk pak život žije úplně jinak. Někdo je starý ve 40, jiný i v 60 chce tvořit nové cíle. V tom je pro mě život zajímavý.“
Má jasno oslavenec. Hokej ovšem jen nedává. Také bere. „Člověk nemá volné víkendy, nejezdí po horách, protože hokej se hraje v zimě, že. Jsem ale rád, že jsem se k hokeji dostal, vzal ho vážně a můžu se mu věnovat na vysoké úrovni.“
Šedesátka je ideální příležitostí ohlédnout se zpět a zamyslet se nad tím, co by člověk s odstupem let udělal třeba jinak. „Je spousta věcí, ze kterých se člověk může poučit. Nikdo není dokonalý. Každý turnaj, každý zápas vás obohacuje zkušenostmi. Ale říct konkrétně, že bych teď udělal všechno jinak, to v žádném případě. Kdybych to udělal jinak, nemohl bych dojít ze druhé ligy k národnímu týmu.“
Na druhou stranu je těžké vybrat pouze jeden jediný okamžik, kvůli kterému stojí za to vše hokeji obětovat. „Národní tým je národní tým. Zažil jsem úspěchy i ve Vítkovicích a Třinci, ale pracovat v reprezentaci s takovými hráči, která česká země má,“ říká Hadamcczik a dodává, která medaile pro něj má zatím největší váhu:
„Nejvíc mi v srdci utkvělo MS v Bratislavě. Výborná atmosféra, výborný hokej v podání našeho týmu, skvělá spolupráce s hráči až po ty největší hvězdy. Celý tým byl senzační.“
Jenže život přináší bohužel i tragédie. Jedna z největších z pohledu nejen českého hokeje se datuje k 7. září loňského roku. „Takový hráči jako Karel Rachůnek, Jan Marek a Pepa Vašíček museli krátce po tom, co jsme se radovali na MS, ze života odejít,“ zavzpomínal se smutkem v hlase čerstvý šedesátník Alois Hadamczik.
