Čeští hokejisté nedělají novinářům na MS naschvály
Nejen v palbě soupeřů, ale často i otázek novinářů se na mistrovství světa ocitají čeští hokejisté. A tím, že se probojovali až do semifinále, se postarali o to, že se pozornost médií nesníží ani v závěru mistrovství světa. Jak je to ale s komunikací během šampionátu?
Pro komunikaci během mistrovství světa existují přísná pravidla. Například před zápasem po rozbruslení nebývá zvykem, aby někdo z hráčů poskytoval rozhovor. Maximálně do mix zóny přijdou trenéři. Komunikaci mezi týmem a novináři má na svých bedrech manažer pro média Jan Černý: „Ve volném dnu se zpravidla domlouvají delší rozhovory mimo mix-zónu, v hotelu, v tiskovém středisku atd.“ Ideální pro natáčení je tedy podle něj doba po tréninku v den, kdy nenásleduje utkání.
Samozřejmostí jsou rozhovory po zápase. Zvlášť v prostoru pro televizi a rozhlas a pak v místech pro píšící novináře. Mix zónou prochází prakticky všichni, ne každý se ale zastaví. Je proto určen počet hráčů, kteří musí být k dispozici? „Mezinárodní hokejová federace určila, že to musí být minimálně pět hráčů, kteří musejí přijít do deseti minut po utkání. Z letošní praxe víme, že v podstatě všichni hráči musejí projít mix-zónou, takže se jich tam zastaví minimálně deset až patnáct,“ vysvětluje Jan Černý.
Nechceš mluvit? Nemusíš...
Ne všichni mají chuť strávit dlouhý čas odpovídáním na otázky potřebují svůj klid. Existují ovšem výjimky: „Třeba hráči z NHL jsou naprosto vytrénovaní. Takový Patrik Eliáš je schopen ve velný den třeba dvě hodiny mluvit s médii, což je pro mě docela překvapení. Jsou to naprostí profíci a klobouk dolů. To vypětí na ledě a potom ještě soustředění se na každý ten rozhovor i třeba s mezinárodními médii je pro ně docela náročné.“
Není to jen Patrik Eliáš. Velký zájem je o Ondřeje Pavelce, Tomáše Plekance, Petra Hubáčka a třeba i Petra Průchu. „Já osobně z toho rozhodně nadšenej nejsem, ale na druhou stranu chápu, že je to potřeba. K propagaci hokeje jako takovýho, vůbec ke všemu. Takže proti tomu nakonec nic nemám,“ je se svou povinností smířený Petr Průcha.
Přichází ale i situace, kdy prostě a jednoduše na žádost o rozhovor musíte říci ne: „Někdy jsou situace, kdy potřebujete rychle za doktorem, nebo se cítíte třeba dehydrovaný a potřebujete rychle vodu. A víte, že když se tady zastavíte na pět minut, tak zbytečně zastavíte regeneraci, kterou potřebujete okamžitě. Takže se to stává.“
Navíc hokejisté v řadě případů mají s novináři nepříjemné zkušenosti. „Jo, určitě, hodně často. Protože někteří novináři nemají s sebou takováto nahrávací zařízení a nestíhají si psát, co člověk řekne. A pak to z paměti zkoušejí přepsat a napíší tam potom věci, které jsou zkomolené a vůbec nejsou tak, jak byly řečené,“ líčí své zážitky Petr Průcha.
