Čeští hokejisté před čtvrtfinále se Švédy obdivují skvost jejich architektury
Čeští hokejisté se na mistrovství světa chystají na čtvrtfinálový duel se Švédskem. Během volného dne před rozhodujícím zápasem se snaží vyhnat alespoň na chvíli hokej z hlavy. Vedle procházky po městě a elektronických her si mohou dopřát nevšední zážitek v hale Globen. Tedy lépe řečeno na ní.
Při vstupu do útrob haly Globen mě vítá a mou vstupenku kontroluje slečna připomínající svým oděvem i stálým úsměvem letušku. Tentokrát ale jdu z druhé strany, než obvykle vcházím na hokej. Chci si totiž prohlédnout jednu z největších atrakcí, které švédská metropole nabízí. Zahajuji vyhlídkovou jízdu na vrchol haly Globen.
První mé kroky vedou do miniaturního kinosálu. Usedám na jedno z 16 sedadel a sleduji krátký film, který mě i mé spolucestující informuje o tom, jak stavba na konci osmdesátých let probíhala.
„Vítejte v hale Globen s vyhlídkou na město,“ zní z z reproduktorů a k tomu běží na plátně obrázky. Já při tom jen nevěřícně kroutím hlavou, jak tuhle nejrozsáhlejší stavbu ve tvaru koule na světě o výšce 110 metrů dokázali Švédové postavit za necelé tři roky.
Po pěti minutách film končí a já se přesunuji asi 30 metrů ke skleněné kouli o průměru čtyř metrů. Do té nastupuji a krátce poté, co se za celou skupinou zavřou skleněné dveře, dává se kabina bez slyšitelného zvuku do pohybu.
Pomalu vyjíždíme po obvodu pláště haly až na její vrchol. Ohromuje mě pohled nejen pod sebe, jak se z lidí na chodníku stávají malé postavičky, ale také na celý Stockholm, který mám z vrcholu haly jako na dlani. Až tady si uvědomuji, jak monstrózní dílo architekti Berg a Vertblad vymysleli.
Ještě než se po dvaceti minutách vrátím zpátky na pevnou zem, stihnu udělat několik fotografií. Ještě plný dojmů vycházím před halu a potkávám českého brankáře Petra Mrázka.
„Chtěl bych to někdy zkusit, zajímá mě, jak to vypadá. A to se netočí, to jenom jede?“ ptá se mě reprezentant. „Ne, to jen vyjede nahoru, tam se koule na chvíli zastaví a zase sjede po kolejnici dolů, ale je to fantastický pohled,“ vysvětluji mu.
„Já jsem byl na CN Tower v Torontu, tam jste ve výšce tisíc osm set stop vysoko, takže si možná zajdu i sem,“ usmívá se při pohledu na skleněný výtah na hale Globen Petr Mrázek.
