Čeští hokejisté teď nemají na poplácávání po ramenou čas
Šest povedených vítězných zápasů mají za sebou na světovém šampionátu čeští hokejisté. A po každém z nich - když byli za svůj výkon chváleni a poplácáváni po ramenou - obezřetně odpovídali: Je to milé, ale to nejdůležitější teprve přijde.
Úspěch nebo zklamání? Tohle tradiční dilema všech aspirantů na medaile řeší čtvrtfinálový zápas. Dokonce jsou u nás i takoví fanoušci, kteří začínají naplno vnímat probíhající turnaj až ve chvíli, kdy je na programu tento uzlový bod.
Letos je jich ovšem určitě méně než před rokem, protože tentokrát si český tým hodně nahlas řekl o jejich pozornost už svými výkony v základní a v osmifinálové skupině.
Naše mužstvo jako jediné neztratilo ani bod, má nejproduktivnější útok a nejméně inkasovaných gólů, předvádí hokej, nad kterým uznale pokyvují hlavou i soupeři - včetně Američanů, se kterými si to výběr trenéra Hadamczika rozdá zítra odpoledne o postup do semifinále.
Skepticky založený český fanoušek si možná říká: Zatím všechno běží jako na drátkách, ale co kdyby se našim zadřel motor v tom nejméně vhodném okamžiku. Ono jim není co závidět, když se teď na ně všichni dívají jako na favorita.
A třeba si notoričtí pesimisté pro jistotu připomínají i mistrovství světa 2004 v Praze, kde česká reprezentace také hrála výborně, jenomže ve čtvrtfinále podlehla týmu Spojených států po sólových nájezdech.
Pro české trenéry a hráče není ovšem žádnou novinkou to, že právě čtvrtfinálový zápas je pro ně i pro dalších sedm celků tou nejdůležitější maturitou. Dopadne-li to dobře, hokejová část národa zajásá a dychtivě bude vyhlížet semifinále.
Nepovede-li se postoupit, bude hodně těch, kteří třeba otráveně mávnou rukou a znalecky prohlásí: Já jsem to tušil, že až dojde na lámání chleba, utřeme nos. Ale podobnými úvahami na téma "co by bylo, kdyby" se teď žádný z českých hokejistů nemůže zaobírat.
Však třeba i slovenští hráči - až do chvíle, kdy jim nadobro zhasla naděje na postup - svorně říkali: Soustřeďme se na nejbližší zápas a nevnímejme to, co se říká a píše okolo. Tato zásada platí i pro naše hráče, kteří v dané chvíli sotva budou mít čas na to, aby se nechávali poplácávat po zádech.
