Před odletem, ještě na slánském zimním stadionu, kde tým trénoval, měli o zábavu postaráno především trenér Jiří Bříza a také kustod a hospodář v jedné osobě Petr Stránský. Při balení a nakládání hokejových věcí se pořádně zapotili.

21:09 23. dubna 2015 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Dělá se do noci a hned brzy ráno. Musíme zapojit všechny ruce a kluci také pomáhají. Všechno funguje, jak má. Každý má dva bágly a palubní zavazadlo,“ popisoval přípravy Petr Stránský.

„Teď máme golfový bagy. V tom má každý saně a svoji výstroj. Pak vezeme samozřejmě extra zvlášť lékárnu, vybavení dílny, náhradní hokejky a různé ostatní výstroje.“

Na letišti se výprava objevila s tříhodinovým předstihem. K odbavení bylo nutné připravit nadměrná zavazadla. Ani průchod bezpečnostní kontrolou nebývá v případě sledge hokejistů snadnou záležitostí.

„Mám kovovou nohu, ostatní mají také podobné problémy a pár kluků má vozík. To jsou další potenciálně nebezpečný trubky, takže se to prostě kontroluje. Občas nás nechají projít v klidu, občas jsou zvědaví,“ popsal situaci gólman Michal Vápenka.

Reprezentační tým je rozdělen na dvě části. První z nich jsou sledge hokejisté schopní vlastního pohybu, druhou hráči, kteří musí použít vozík.

„Většinou jedeme až k letadlu autobusem. Asistenti nás pak dají na úzký vozík, který projede mezi sedačkami. Při výstupu je to stejně, akorát obráceně,“ říká kapitán týmu Zdeněk Šafránek.

Handicapovaní sportovci zkrátka nemají problém s leteckým přesunem.

„Všude se dostaneme, personál je většinou příjemný, usměvavý. Rozdíl je v tom, že nasedáme do letadla jako první a vystupujeme jako poslední. Takže si letadlo užijeme v plné parádě,“ potvrzuje brankář Jan Matoušek.

Pavel Petr, Vojtěch Bureš Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít