Domácí prostředí na MS bývá pro hokejisty nevýhodou
Výhoda domácího prostředí - stačí vyslovit tato tři slova a leckterý hokejový fanoušek se při vzpomínce na letošní ročník extraligy zatváří jako kyselá okurka. Ale podobné reakce bychom se určitě dočkali i ve spojitosti se světovým šampionátem.
Chcete překročit svůj vlastní stín? Pak si k tomu vyberte jiné než domácí prostředí. Asi tak by mohlo znít morální ponaučení plynoucí z faktu, že zlatou medaili získala pořadatelská země naposledy před čtvrt stoletím - konkrétně se to týkalo hokejistů bývalého Sovětského svazu, kteří dominovali v roce 1986 na mistrovství světa v Moskvě.
Od té doby většinou domácí týmy více či méně zaostávaly za očekáváním svých dychtivých fanoušků - i když samozřejmě bereme v potaz, že ne pokaždé hostila účastníky šampionátu země, jejíž hráči měli ty nejvyšší ambice. A například loňský úspěch Němců, kteří se na vlastním ledě protlačili až do semifinále, byl nepochybně jednou z výjimek potvrzujících pravidlo.
Ani Slováci to před zraky svých příznivců nemají jednoduché. Horko těžko vybojované vítězství nad Slovinskem, pozdní finiš v utkání s Německem a prohra s nezvykle opatrně hrajícími Rusy majícími navíc za svými zády nejistého gólmana Nabokova - to je po skončení bojů v základní skupině pro pořadatelský tým opravdu hubená kořist a také vizitka toho, že přílišný pocit zodpovědnosti si zatím vybírá nepříjemnou daň.
Našince proto trošku zamrazí, když si naši hokejisté pochvalují, jak je to bezvadné hrát před takovým kvantem českých diváků. Je to skoro jako kdybychom nastupovali doma, slyšeli jsme už vícekrát z jejich úst. Možná - pro jistotu a v návaznosti na to, co bylo řečeno v úvodu - bude ale přece jen lepší držet se onoho pojmu "skoro jako doma".
