Dominika Haška beru jako přírodní úkaz, směje se trenér Pardubic Hynek
Sedmačtyřicetiletý gólman Dominik Hašek svou hokejovou výstroj ještě neodložil, naopak. Naplno se zapojil do přípravy s extraligovým celkem Pardubic. Věří v návrat do NHL a tomu obětuje prakticky všechno. Vůbec mu nevadí, že trénuje se spoluhráči, kteří jsou o generaci mladší než on. Dokonce ani trenér Pavel Hynek není starší.
„Paradoxně je starší než já… Vždycky jsem ho vnímal spíš jako přírodní úkaz – jedna věc je kalendářní věk, u něj je ten biologický jiný, je obdivuhodné, jak drží, jakou má chuť a vůli přijímat nové výzvy,“ sundává pomyslný klobouk kouč mistrovského celku.
Pardubický tým už Dominátora velmi dobře zná, s mužstvem trénoval už v minulosti a dokonce s ním i vyhrál český mistrovský titul.
„Nestydím se říct, že to pro mě byl zvláštní trénink, být s Hašanem na ledě. Zažil jsem s minulosti různé borce, mistry světa nebo olympijské vítěze, ale u něj je to přeci jen něco speciálního. Když někdo z mladých dá na tréninku gól, pousměju se a říkám si, jé, on dal góla Hašanovi.“
Dominika Haška uvádí spoluhráči občas do rozpací, díky mladému kádru v kabině mentálně mládne
To gólman Dušan Salfický oslavil v březnu čtyřicáté narozeniny. Haškova přítomnost mu dodává sil. Není v tu chvíli nejstarším hokejistou v kabině.
„Obdivuju ho, ale na druhou stranu si taky říkám, že je to blázen. Ale když přijde, člověk si hned řekne, že i v sedmačtyřiceti se to ještě dá. Vzpomínám si i na první momenty, kdy mě motivoval. Aspoň spolu pokecáme, ostatní totiž gólmanům nerozumí.“
Navíc Dušan Salfický má obrovskou motivaci a uvědomuje si, do kolika let by vlastně hokej mohl hrát.
„No, do šedesáti…,“ směje se v nadsázce. To obránce Jiří Vašíček je podstatně mladší. Olympijského vítěze z Nagana vnímal už jako malý kluk.
„Klobouk dolů před tím, co dělá. Mně když bral děda na zápasy, byly mi tři, a Hašan už chytal. A teď je mi přes třicet – a on chce pořád chytat. Je parádní, jak k tomu přistupuje, chce chytit každý puk. Je to motivace pro nás všechny, když vidíme, že takový Pan Brankář trénuje, musíme to dělat stejně.“
Našel ale Jiří Vašíček odvahu, aby se o dětské zážitky s Dominikem Haškem podělil?
„Ještě ne, asi by se urazil. Zase tak dobře se neznáme, abych si ho nějak extra dobíral. Ale přeju mu, pokud někde bude chytat, aby se mu dařilo a vydrželo mu zdraví.“
Hašek v rozpacích
Dominika Haška moc věcí nedokáže rozházet. Přiznává ovšem, že když slyší v kabině řeči o tom, jak ho někdo obdivoval například před čtvrt stoletím, je v rozpacích.
„Když mi tohle někdo řekne, nevím, co odpovědět, vždycky jen pokývám hlavou a maximálně se zeptám, jestli jsme ten zápas vyhráli nebo prohráli. Opravdu mě to uvádí do rozpaků a říkám na to jenom ‚hm hm hm‘, co taky jiného bych na to říkal…“
Na druhou stranu, sedmačtyřicetiletý gólman si ani nepřipouští, že vedle sebe má podstatně mladší hokejisty.
„Mně to nepřipadá, že jsou tam nějak extra mladí kluci. Když jsem tu hrál před dvěma lety, hrál jsem s klukama, s nimiž chodil můj syn do třídy, a vyhráli jsme spolu titul. Už mi to nějak nepřijde, nemyslím na to. Za dva roky se to mužstvo změnilo, ale dost kluků ještě znám, děláme si legraci a špičkujeme. Je příjemné přijít do kabiny, kde člověk lidi zná.“
Při takovém složení kabiny člověk patřičně omládne. Po všech stránkách.
„Aniž by o tom člověk nějak přemýšlel, je jasné, že když je v kolektivu dvacetiletých kluků, jeho mentalita se přizpůsobuje prostředí. Na občance to datum nezmění, ale člověk omládne,“ má jasno Dominik Hašek.
