Hokejisté Zlína a Plzně se i ve finále spoléhají na zkušené ‚hecíře‘
Těžko přesně změřit, kolik energie museli vydat hokejisté Zlína a Plzně na to, aby se dopracovali k sedmému zápasu finále play-off. Jedni i druzí ale budou před rozhodující kapitolou boje o titul hledat mezi sebou zasloužilé "hecíře", aby je nabudili k co možná nejlepšímu výkonu. V plzeňském týmu určitě patří k těm, kteří jsou hodně slyšet, Jaroslav Špaček - před pár dny ještě asistent trenéra, teď už jeden z obránců.
„Pomáhal nám, i když stál jenom na střídačce. Hrozně nás povzbuzuje, dokáže nás i seřvat,“ komentuje přínos hráče zásobeného bohatými zkušenostmi ze zámořské NHL útočník Jan Kovář. Teď se Jaroslav Špaček po roční pauze vrátil na led a má za sebou dva finálové zápasy. Na střídačce prý ale díky tomu nebyl tolik slyšet.
„Byl asi trochu ‚zavařený,‘ takže tolik neřval. Soustředil se na sebe. Je to pro nás ale obrovské plus, že se zapojil do hry.“
Jako příklad toho, že i ve zralém věku dokáže hokejista jaksepatří prožívat každé utkání, může posloužit zlínský kapitán Petr Čajánek. Pro svůj tým je mimořádně důležitou postavou, pro soupeřovy fanoušky zase nepřehlédnutelným nepřítelem.
„Samozřejmě ty roky člověk nezastaví, ta hlava pracuje trochu jinak. Myslím si ale, že se nikdo necítí úplně starý a ten zápas si užívá, jako by mu bylo 20 let,“ říká zlínský kapitán, který s úspěchem používá metodu osobního příkladu k tomu, aby řádně nažhavil mladší spoluhráče.
„Sil máme dost, vůle také,“ vzkazuje fanouškům Milan Kostourek. Petr Leška už má za sebou od startu play-off podstatně větší porci zápasů, a tak si mohl dovolit po pátečním vítězném utkání v Plzni trochu jinou odpověď. „Těch sil už moc není, ale právě tyto zápasy vám tu sílu dodávají zpátky, takže si myslím, že tam ještě něco najdeme, něco vyhrabeme a uvidíme.“
