Hokejový trenér a reprezentační manažer Slavomír Lener slaví šedesátku
Olympijské zlato z Nagana, zlato z mistrovství světa, dvě bronzové medaile ze světového šampionátu. To je jen malý zlomek úspěchů současného generálního manažera české hokejové reprezentace Slavomíra Lenera, který dnes slaví významné životní jubileum - šedesát let.
„Každému s nadsázkou říkám, že jsem to v sedmatřiceti přestal počítat,“ připustil Slavomír Lener a upřímně se přiznal k jedné věci.
„Po pětapadesátce nestíhám ve sportu to, co jsem stíhal předtím. Hraju hodně tenis, snažím se jezdit na kole, občas golf. A někdy mi to ulítne, ale soupeřím pořád s klukama, kterým je třicet, čtyřicet. Takže se osobně na šedesát necítím.“
Jako trenér dosáhl celé řady úspěchů. Neužívá si ale jen jeden konkrétní.
Trenér Slavomír Lener se dnes dožívá šedesáti let. Svoji dosavadní sportovní kariéru mapoval s reportérem Radiožurnálu Pavlem Petrem.
„Snažím se užívat každodenního života, každodenní práce a jsem rád, když se to daří.“
Ve vzpomínkách se tak například vrací do roku 1996, kdy byl asistentem Luďka Bukače u zlatého týmu z mistrovství světa ve Vídni.
„To byla úžasná atmosféra, prakticky v domácím prostředí. Nikdy nezapomenu na Nagano. Dalším osobním úspěchem je pro mě, že jsem byl jako druhý Čech trenérem v NHL. Odkoučoval jsem dalších 1000 zápasů na extraligové úrovni v Čechách a ve Švédsku,“ vypočítává své úspěchy Lener.
Pod naganský triumf se podepsal společně s legendárním Ivanem Hlinkou. Z dalších osobností, vedle kterých se pohyboval, rád zmiňuje Karla Gutta, Pavla Wohla, Stanislava Neveselého, Jaroslava Holíka nebo Vladimíra Růžičku.
„Nesmím zapomenout na zahraniční trenéry. Ať to byl Dave King v Calgary Flames, Terry Murray nebo Bryan Murray, současný manažer Ottawy.“ Výčet jmen by byl opravdu hodně pestrý.
Na MS v Praze jsme smolně vypadli, vzpomíná Lener
V hokeji ale zažil Slavomír Lener také neúspěchy, kdy nedokázal splnit vytyčené cíle.
„Chtěl jsem dotáhnout Spartu k titulu, ale skončili jsme na bronzu. Stejně tak ve Švédsku s Linköpingem. U národního týmu se nám s Vladimírem Růžičkou podařilo semifinále na MS ve Finsku. V Praze jsme bohužel nešťastně vypadli na penalty ve čtvrtfinále s Amerikou, i když jsme šampionát měli výborně rozehraný.“
To se psal rok 2004. Letos si může Slavomír Lener spravit chuť na dalším domácím šampionátu.
Jako generální manažer národního týmu by si jistě rád na opožděný dárek k životnímu jubileu nějaký ten týden počkal. Klidně až do 17. května, kdy se v pražské O2 areně odehraje finále letošního mistrovství světa.
