Pětašedesáti let by se dnes dožil Ivan Hlinka - muž, který se jako hráč i trenér zapsal nesmazatelným písmem do kroniky československého a českého hokeje.

Tento článek je více než rok starý.

11:40 26. ledna 2015 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Já jsem od narození optimista. Trenér optimistou musí být, jinak není dobrým trenérem a jeho pesimismus se pak přenáší na mužstvo,“ říkal Ivan Hlinka v době, kdy odstartoval druhou etapu svojí úctyhodné hokejové kariéry.

Rodák z Mostu se už v 16 letech objevil v dresu Litvínova v nejvyšší domácí soutěži. Byl u toho, když čeští hráči v 70. letech prožívali zlatou etapu, ozdobenou třemi tituly mistrů světa.

Pokud se týká trenérského působení Ivana Hlinky, jeho jméno národ skloňoval s úctou a respektem především ve spojitosti s olympijským triumfem v Naganu - včetně tisíců lidí, kteří tehdy prožívali památné finále v Praze na Staroměstském náměstí.

A zatímco čeští fandové prožívali chvíle opojení doma, tým vedený Ivanem Hlinkou se těšil ze vzácné sportovní kořisti pěkných pár tisíc kilometrů od nich.

„Je to něco nádherného, když vyhrajete turnaj, kde jsou všichni nejlepší hráči. Co jiného člověk může chtít,“ radoval se autor vítězného finálového gólu, obránce Petr Svoboda.

Martin Ručinský se chvíli po olympijském triumfu spontánně svěřil. „Zlatou medaili mám na krku, to je hlavní, už ji nikdy nikomu nedám. Jsem dneska nejšťastnější člověk na světě,“ dojímal se jeden ze zlatých hrdinů.

Bylo toho hodně, co si mohli připomenout hokejoví fanoušci a spoluhráči 16. srpna 2004. Ivan Hlinka zemřel v ten den v karlovarské nemocnici na následky dopolední autonehody. Hodně těžce se mluvilo všem, kteří ho znali - jako třeba obránce František Kaberle.

„Byli jsme spolu dlouho v národním mužstvu. Byli jsme ta generace, kdy se kádr moc neměnil, hráči do ciziny nechodili. Měli jsme k sobě blízko a mám jenom ty nejlepší vzpomínky. Je mi strašně líto, co se stalo,“ smutnil František Kaberle.

A takhle se loučil se svým hokejovým idolem Martin Ručinský. „Znal jsem ho od svých pěti let. Byla to pro mě strašná tragédie. Dá se říct, že byl můj druhý táta.“

Tragická smrt Ivana Hlinky hluboce zasáhla také ty, kteří ho vídali jen z tribuny.

„Obrovská osobnost českého hokeje. Českému národu připravil nezapomenutelné chvíle. Takovou osobnost ani nejde nahradit,“ vzpomínal na Ivana Hlinku jeden z fanoušků.

Aleš Procházka, Marek Augustin Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít