Hokej a umění, to jsou na první pohled dva absolutně rozdílné světy, alespoň částečně se ale prolínají díky brankářským maskám. Protože je kreativita jejich autorů takřka nevyčerpatelná, zdobí hokejové arény každou sezonu řada působivých masek. Jednu takovou má brankář úřadujících mistrů z Liberce Ján Lašák, mimo jiné zemitý muž s lidovou moudrostí.

15:45 18. září 2016 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Hokejový brankář bez masky, to už dneska opravdu nejde, takový gólman by se nemusel dožít druhé třetiny. Ale nebavme se o masce jen jako o kusu plechu, který chrání obličej svého majitele. Ačkoli je brankář nejzahalenějším ze všech chlapíků na ledě, právě tahle část výstroje často pomůže nahlédnout do jeho vnitřního světa.

Platí to třeba o masce libereckého brankáře Jána Lašáka. Přes léto jako už tradičně vyměnil tu opotřebovanou z minulé sezony za novou, a i v tomto případě jde o designově velmi povedený kousek. „Na čele mám samozřejmě Tygra, na levé straně je archanděl Michael. Tuhle část jsem dal navrhnout jednomu chlapci, který je nemocný. Je velkým bojovníkem a pro mě také inspirací. Právě na archandělovi je vyobrazený Michal, můj kamarád ze Slovenska, který zemřel velmi mladý. Byl to fantastický člověk, měli jsme spolu velké plány. Tady mám jeho iniciály,“ popisuje sedmatřicetiletý gólman svoji masku.

Na pravé straně masky je pak vyobrazený slovenský sedlák s fujarou. „Přiznám se, že jsem tenhle motiv odkoukal na internetu, viděl jsem podobné tetování. Strašně se mi to líbilo, bral jsem to jako takový odkaz - buďme hrdí na svoji minulost,“ říká mistr světa z roku 2002. Právě tento námět v sobě nese skryté poselství. „Teď nastala doba, kdy tak nějak ztrácíme identitu. Nemám na mysli jen situaci okolo těch lidí, kteří sem přicházejí. Spíš je to míněno tak, že najednou máme Santa Clause, začínáme hojně používat cizí slova. Samozřejmě, to je vývoj, to se stává, ale buďme sami sebou,“ vysvětluje hokejový filozof a myslitel s maskou Ján Lašák.

Jeho dílo ale nemusí být zcela pochopeno. Slovenský sedlák s fujarou může být hlavně pro mladé fanoušky spíš španělskou vesnicí. „Mám krásnou příhodu s fujarou. Jednou jsem šel tady v Čechách na svatbu svého kamaráda, a právě fujaru jsem mu daroval jako svatební dar. Ještě předtím jsem ji v Pardubicích donesl do kabiny, a musím říct, že ti mladší hráči vůbec nevěděli, co to je a jak se to používá. Konkrétně třeba Petr Průcha foukal zespodu, a ne do středu,“ vzpomíná jednička Bílých Tygrů.

„Takže potřebujeme, aby si česká mládež na hodinách hudební výchovy osvojila, co je to fujara,“ usmívá se Lašák a chlubí se tím, jak umí na slovenský lidový nástroj sám zahrát. „Ty základní tóny se dají zahrát, to je o foukání, a ne o prstokladu. Takové laiky, jako jste vy, bych samozřejmě očaroval, to je mi jasné (smích)!“

David Nyč Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít