Kariéru Jana Hrdiny ukončilo zdraví, u hokeje ale zůstal
Sedm let strávil hokejový útočník Jan Hrdina v zámořské NHL, má mistrovský titul ze Švédska a oblékl i reprezentační dres. Zdravotní problémy mu ale předčasně vystavily stop. U hokeje ovšem zůstal. Stal se členem představenstva prvoligového Hradce Králové a na východě Čech pomáhá s výchovou nejmladších hokejistů.
O Janu Hrdinovi se svého času říkalo, že je dvorním centrem Jaromíra Jágra. Bok po boku hokejem bavili fanoušky Pittsburghu v NHL. „Byl jsem šťastný, že jsem mohl s Jardou hrát, bylo to prakticky moje nejšťastnější období. Vydržel jsem tam pět let a hrozně rád na to vzpomínám.“
Sedm let strávených za oceánem dá zabrat. O tom není nejmenších pochyb. „V NHL je velká konkurence, takže se člověk musí hodně snažit, aby tam vydržel.“ Co proto NHL přinesla? Kromě působení u Tučňáků hrál Hrdina v zámoří také za Phoenix, New Jersey a Columbus. „Je to nejlepší soutěž na světě, takže to byl vždycky můj sen tam hrát. Jsem hrdý, že jsem tam hrál.“
Ani na další, tentokrát švédskou štaci, nemá někdejší bronzový medailista z juniorského evropského šampionátu hráčů do osmnácti let špatné vzpomínky. Nakonec, získal tamní titul. Dnes už je aktivní hráčská kariéra uzavřenou záležitostí. Bohužel, zdraví člověk poručit neumí.
„Samozřejmě to chybí, ale bohužel jsem měl dvě operace kyčle. Ale moc to nepomohlo, nebyl jsem schopný snášet zátěž na tu nohu, takže jsem neměl moc na výběr. Na druhou stranu to bylo celkem nečekané, nepředstavoval jsem si, že takto brzo skončím,“ uvedl Jan Hrdina.
Hokeji zkrátka musíte něco obětovat. Případ Jana Hrdiny to asi nejlépe dokumentuje. Je mu pětatřicet let a jeho vrstevníci, například Patrik Eliáš, Milan Hejduk nebo Radek Dvořák, se ještě po zámořských kluzištích prohánějí. Je to právě zdraví, které hokej v tomto případě vzal?
„Otázka je, jestli to bylo hokejem. Dá si říct, že jo, ale doktoři tady v Čechách říkali, že to možná bylo i trochu vrozené. To už asi nikdo nezjistí, čím to přesně bylo. Mě to nijak nelimituje, pokud nehraju hokej nebo vrcholově nesportuju. Ani bych neřekl, že mi hokej vzal zdraví,“ myslí si bývalý výborný český hokejista.
Každopádně zdravotní problémy se neozvaly ze dne na den. „Mě to trápilo dlouhodobě, ale nejdřív jsem nevěděl, jestli je to od zad nebo jsou to jen přetížené úpony v tříslech. A potom se přiklonili k názoru, že je to ta kyčel. Zkusil jsem operace, ale asi to byla kombinace všeho – zad, třísel i kyčle. Trápilo mě to asi pět šest let.“
Funkcionářská kariéra
Vrcholový hokej, tedy v případě hráčské kariéry, je minulostí. Ne tak funkcionářská a trenérská činnost. Jan Hrdina se vrátil do rodného Hradce Králové, kde předává své zkušenosti nejmladším adeptům hokejového řemesla.
V prvoligovém klubu navíc působí jako člen představenstva. Že by Východočechům chtěl pomoci do extraligy? Takové cíle si rozhodně nedává. „Extraliga samozřejmě vychází z ekonomické situace. Teď se změnil manažer i management, takže se to musí trochu stabilizovat. Extraliga je spíš otázka budoucnosti.“
Lahůdku pro své příznivce ovšem Hradečtí chystají už na osmadvacátý červencový den. Přivítají totiž na svém ledě ruský Petrohrad. Vidět v akci tým trenéra Miloše Říhy s Jakubem Štěpánkem v sestavě, a také s ruskou mlátičkou Arťuchinem, si jistě fanoušci hokeje nenechají ujít.
„Arťuchina myslím v Čechách všichni znají. Takže myslím, že diváci přijdou spíš na něj. A tím se nechci dotknout Štěpánka. Ale myslím, že Arťuchin je teď hvězda v Čechách,“ prohlásil s úsměvem Jan Hrdina.
