Lubomír Rys: Složité okamžiky v Jágrově kariéře nebyly jeho vinou
Jaromír Jágr, který slaví čtyřicetiny, toho dokázal v hokejovém životě už opravdu dost. Nikdy se netajil tím, že je to, kromě talentu, obrovské píle, dřiny a pevné vůle také zásluhou jeho nejbližších, kteří mu vytvářeli ideální zázemí. Patnáct let mu ho zajišťoval také jeho kamarád Lubomír "Čužák" Rys.
Kdy jste se vy dva dali dohromady?
Po prvním Stanley Cupu. Já jsem si ho našel. Jsem Kladeňák a sledoval jsem ho jako malého. Pak odjel do Ameriky a my jsme dělali s Mariánem Jelínkem hokejovou školu, kde jsme potřebovali nějakou osobnost. Tak jsem zajel do Hnidouz, kde bydlel a domluvili jsme se, že přijede na hokejovou školu pana Bendíka. No, a od té doby jsme spolu.
Jaké to je kamarádit se s takovým člověkem, jakým je Jaromír Jágr, který bezesporu vládne neuvěřitelným hokejovým uměním, ale také i docela břitkým jazykem?
Jarda je především strašně hodný kluk a byla s ním vždycky legrace. Neodolatelný je jeho úsměv, který Ameriku úplně pobláznil společně s těmi dlouhými vlasy.
Ale u Jaromíra Jágra tehdy neplatilo dlouhé vlasy-krátký rozum, že ne?
Jaromír Jágr i ve 40 letech rozdává hokejovou radost
Číst článek
Rozhodně ne. Jarda je vtipný, výřečný. A jak roste, tak je jeho projev, nejen ten hokejový, doopravdy vyspělý. On má takovéto jinotaje a je velmi vtipný.
Byl někdy u Jaromíra okamžik, kdy jste mu řekl: Chlapče, už ti to přerůstá přes hlavu?
Ne. Jarda byl vždy tak nějak nad věcí. Jasně, že měl i smutné chvilky, kdy se mu trošičku nedařilo. Ale nebylo to zásluhou jeho, ale okolí. Ve Washingtonu byla jeho štace taková podivná, ale ne jeho chybou. Ten režim mu prostě nesděl. Byla to taková Dukla, prostě vojenský styl.
Koupil jste mu něco k narozeninám?
Já jsem mu složil básničku, kterou jsem dal jeho mamince.
