Měl jsem strach o oči, směje se při vzpomínce na holení kníru v Naganu Lener
Olympijský triumf v Naganu se z paměti hokejových fanoušků v České republice nikdy nevytratí. Podobně jako okamžik z autobusu cestou na letiště v Naganu, kde o mužnou ozdobu přišel tehdejší asistent Ivana Hlinky Slavomír Lener. Současný generální manažer Českého svazu ledního hokeje si i po patnácti letech moc dobře pamatuje na prvopočátek sázky.
„Vzniklo to zhruba půl roku před turnajem, bylo to v televizním pořadu, kde mě zpovídala moderátorka. Ptala se, pokud bychom získali medaili, jestli bych na to vsadil knír, na což jsem velice rád přistoupil,“ zavzpomínal Slavomír Lener, a asi tehdy ani netušil, že by o knír mohl opravdu přijít.
„Ne že bych si tehdy myslela, že je to nemožné, ale byla to příjemná sázka, která se musela splnit, protože nejenže jsme získali medaili, ale dokonce byla zlatá.“
Před hráči nebylo možné sázku utajit. Věděli o ní, především ze sdělovacích prostředků.
Od zlatého úspěchu českých hokejistů v Naganu uplynulo 15 let. Oholený knír Slavomíra Lenera dávno dorostl
„Když se turnaj v Naganu dobře rozehrál a blížilo se to, že by to mohla být medaile, někdo tu sázku vyštrachal z dokumentů…“
Jak by také ne, hokejisté jsou pro každou legraci. Po skončení turnaje se velice rádi ujali úkolu současného generálního manažera Českého svazu ledního hokeje připravit o mužnou ozdobu. Manželka Slavomíra Lenera paní Ivana sice přímo v Japonsku nebyla, příběh ale moc dobře zná.
„Začal ho holit Ivan Hlinka, a protože byl v hodně velké euforii, vystřídal ho potom zodpovědnější Robert Reichel. Byla tam spousta legrace, dali mu přes hlavu ručník, vystřihli otvor na knír a pak ho stříhali.“
Samotný akt proběhl cestou z olympijské vesnice na letiště v Naganu. Jediný, kdo se nesmál, byl tehdejší asistent. Nemusel totiž přijít jen o knír.
„Bylo to v autobuse, který se kymácel ze strany na stranu… Nebylo to o život, ale spíš o oči, protože jediný holicí prostředek, který byl k dispozici, byly malinké špičaté zahnuté nůžky na nehty paní Jágrové, která seděla v prvních řadách. Když mi šermovali před očima, neměl jsem strach o knír… Ale dobře to dopadlo, knír mi navíc zase brzy dorostl.“
Moment zapsaný v srdcích
Pravdou ovšem je, že po příletu do Prahy Slavomír Lener příliš vidět nebyl. Úspěšně unikal televizním kamerám i objektivům fotografů. Slavilo se na různých místech, třeba v kruhu rodinném, kde paní Ivana ani nečekala od hokejistů omluvu, že se manžel vrátil bez kníru.
„Připravili ho o knír, ne o ruku, takže se nebylo za co omlouvat, knír pak brzy narostl…“
Navíc jeho ztráta byla a dodnes je spojena s okamžikem, který celý národ spojil a zůstane zapsán zlatým písmem v historii České republiky.
„Spíš až teď mi dochází, jak silný to byl moment, protože se mi stává, že když někam přijedu a lidi se dozví, že jsem manželka trenéra, dodnes mají potřebu vyjadřovat vděčnost a říkat mi, jak jsou za to rádi, že to byl silný okamžik. Je to hrozně hezké, jednou jsem takhle přijela z třídního srazu a říkala jsem manželovi, jak obrovské má štěstí, že stál u něčeho takhle velkého, co lidi tak moc zasáhlo a zapsalo se jim do srdcí,“ uzavřena povídání o olympijském hokejovém turnaji v Naganu Ivana Lenerová.
