Na extraligových stadionech jsou k vidění hokejoví světoběžníci i starousedlíci

Hokejisty můžeme rozdělovat nejenom na brankáře, obránce a útočníky, ale třeba také na zasloužilé cestovatele a na ty, kteří naopak účinkují po mnoho let na tuzemském ledě a jaksi už samozřejmě patří k inventáři svého extraligového týmu. Do oné kategorie číslo dvě patří i vítkovický kapitán Jiří Burger. Jak dlouho vlastně obléká dres Ocelářů?

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Vítkovický Jiří Burger (v modrém) v souboji s Rudolfem Červeným z Českých Budějovic | Zdroj: ČTK

„Jestli dobře počítám, tohle by měla být dvanáctá sezona," říká Jiří Burger, který v těchto dnech hraje s Vítkovicemi na Spenglerově poháru v Davosu. Ani se nechce věřit, že by hokejista jeho kvalit za oněch dlouhých 12 let neměl zaječí úmysly a nechtěl zkusit štěstí jinde.

„Abych se přiznal, to se mi stalo tak jednou, možná dvakrát, že jsem na něco takového myslel. Nakonec jsem se ale vždycky rozhodl zůstat ve Vítkovicích a toho rozhodnutí nelituju, jsem tady spokojený."

Ne náhodou má tedy právě tento zasloužilý vítkovický borec na svém dresu kapitánské céčko. A co na to mladší spoluhráči? „Kluci v kabině mají samozřejmě nějaké poznámnky, že už jsem tak dlouho na jednom místě, ale že bych to vyloženě nějak probíral s okolím, to ne."

Přehrát

00:00 / 00:00

Jiří Burger a Kamil Piroš jsou dva rúzné hokejové prototypy

A Jiří Burger jako kapitán? Počítá se spíše k těm, kteří chtějí být hodně slyšet v kabině, nebo si dává záležet na tom, aby byl příkladem pro ostatní při samotném utkání? „Je těžké takhle sám sebe hodnotit, ale když už se ptáte, tak myslím, že je to tak půl na půl," směje se vítkovický lídr.

Existují ovšem také hokejisté docela jiné krevní skupiny. Ti, kteří pilně cestují po světě a stačili už vystřídat mnoho klubů. Například Kamil Piroš. Z Litvínova odcházel před bezmála 12 lety, tři roky zkoušel štěstí v zámořské NHL, pak se vrátil do Evropy a působil v Rusku, Švýcarsku, Německu, Švédsku a Finsku. Naposledy hrál do listopadu za Jekatěrinburg. A když tam předčasně skončil, hned se mu ozval výkonný ředitel Litvínova Robert Kysela.

„Volal mi, já jsem pořád návrat odkládal, ale nakonec z toho vyplynulo, že stávka v NHL jen tak neskončí, takže jsem musel nějak začít hrát, a tak se seběhlo tohleto."

V tomto týdnu už absolvoval čtyřiatřicetiletý útočník první dva zápasy v litvínovském dresu. A jak okomentoval svoje dlouhotrvající cestování po světě? „Něco jsem se naučil, mimo jiné i řeč, neměnil bych. Poznal jsem různé lidi a mám teď hodně nových známých, opravdu bych neměnil."

Piroš vyčkává, co NHL

S Litvínovem podepsal Kamil Piroš smlouvu do konce ledna. Nezastírá však, že pokud skončí výluka v NHL a řada hráčů ze zámoří uvolní svá místa v evropských klubech někomu jinému, rád by takové možnosti využil.

„Momentálně je to takové, že nikdo nikoho nikam moc nebere, všude je narváno. Nikam se netlačím, stačí mi, abych si zahrál, rozehrál se, a pak se uvidí. Stát se může cokoli."

Třeba to, že Kamil Piroš se znovu promění v hokejovou tečku na obzoru. Nad hokejovými cestovateli se dnes už nikdo netváří udiveně, ale měli bychom si pokud možno více vážit těch, kterým se někdy s despektem říká 'domácí chrousti'. Naše extraliga je totiž hodně potřebuje.

Aleš Procházka, Jakub Kanta Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme