Petr Čajánek si návrat do hokejové extraligy užívá
Pro hokejovou Tipsport extraligu jsou určitě požehnáním kvalitní, zkušení hráči, kteří se po delším působení v zahraničí rozhodli vrátit na sklonku svoji kariéry do mateřského klubu. Jedním z takových je kapitán týmu PSG Zlín, Petr Čajánek.
Do zámoří se vydal před devíti lety. V sezóně 2004-5, při dlouhodobé výluce v NHL, znovu oblékal zlínský dres a pak se rozhodl vyzkoušet ruskou Kontinentální ligu, kde naposledy figuroval v sestavě ambiciózního Petrohradu.
Teď si trojnásobný mistr světa vychutnává hokej v domácím extraligovém provedení. „Pro mě je ta soutěž nová. Polovinu těch kluků, nebo patnáct hráčů z každého mužstva, vidím poprvé. Takže spíš nevím, co od těch zápasů očekávat. To si užívám.“
Lepší takoví fanoušci, kteří nás evidentně nemají rádi, než poloprázdné, ztichlé tribuny - říkávají hokejisté. A Petr Čajánek se pod takovýto názor bez rozpaků podepíše. „Fanoušci motivují hráče k lepším výkonům, atmosféra vždycky úroveň toho zápasu zvedá, ať je to ve fotbale, házené, hokeji. To platí pro každý sport.“
Horší je, že někteří diváci dovedou až příliš hlasitě dávat najevo averzi vůči soupeři. A mezi nedobrovolnými adresáty jejich neuctivých poznámek bývá často kapitán soupeřova týmu, který dráždí tribuny už jen tím, že se v průběhu zápasu pokusí debatovat s rozhodčími o správnosti jejich verdiktu.
A když navíc dotyčný hráč vyniká ochotou jít bez váhání do každého souboje u mantinelu - což je i případ Petra Čajánka - to pak stačí opravdu málo a bývá oheň na střeše. Pardon, na tribuně. „To k tomu nějak patří, člověk si za ty roky zvykl. Samozřejmě to není nejpříjemnější, ale je to tak.“
Fanoušci jsou různí
Vedle soupeřových fanoušků jsou tu ovšem i ti vlastní, včetně nadšenců, kteří neváhají provázet svoje mužstvo kamkoliv po republice. Petr Čajánek patří k těm, kteří mohou srovnávat tuzemsko s NHL a s Kontinentální ligou. A chtělo by se věřit, že tam se asi s podobnými obětavými cestovateli nesetkával.
„V zámoří to moc nefunguje. Spíš lidé, kteří tam pracují, třeba mají vztah k tomu městu soupeře, tak fandí. Ale v Rusku se to stává, že skalní fanoušci přijíždí. Je to takový paradox, vydají se vlakem někam na druhou stranu Ruska,“ uvedl Petr Čajánek.
Jedno je ale nepochybně společné pro zámoří, Rusko i Česko: Do spolužití mezi hokejisty a fanoušky se vloudil internet. A tak si by si hráči - teoreticky vzato - mohli dnes a denně pročítat postřehy těch, kteří je bedlivě sledují.
V případě Zlína by to v dané chvíli mohla být i pro Petra Čajánka docela příjemná zábava. Jenomže on to vidí jinak.
„Nejlepší je noviny a internet nesledovat. Člověk, když to nečte, tak ho to nijak neovlivní. Fanoušci tam samozřejmě projevují nějaké svoje názory. A je to dobře, protože se dostávají blíž k hokeji, fandí, prožívají to. Je to pro ně perfektní. Ale hráči na to většinou nehledí,“ prohlásil Petr Čajánek.
