Podpis, fotka se Stanleyovým pohárem, rozloučení. Takový byl program Tomáše Kaberleho
Velká Dobrá je obec ležící 4 kilometry jihozápadně od Kladna. Archeologické průzkumy České společnosti archeologické v létě 2010 prokázaly přítomnost předvěkých lidí na území obce už před 400 000 lety. Včerejší průzkum Radiožurnálu na témže území zaznamenal už druhou přítomnost nejslavnější hokejové trofeje světa během posledních pěti let - Stanleyova poháru.
Před kulturním domem ve Velké dobré zastavil růžový Cabriolet z roku 1974. Z jeho předního sedadla vyskakuje místní rodák, zamává přítomnému davu fanoušků a spěchá na podium sálu uvnitř budovy, kde nabitému hledišti ukazuje nejslavnější hokejovou trofej.
Petr Kadeřábek strávil s davy fanoušků autogramiádu Tomáše Kaberleho, který do Čech přivezl ukázat nejslavnější hokejovou trofej
„Dovolte mi, abych vás přivítal v kulturním domě Velká Dobrá na oslavě, kterou se zde podaří uspořádat jednou za pět let. Jsme tomu strašně rádi a doufáme, že nebudeme čekat dalších pět let, ale že se bude slavit třeba příští rok, a proto popřejme Tomášovi, aby se mu dařilo v novém klubu.“
Snažím se spočítat, ke kolika lidem starosta Velké Dobré Zdeněk Nosek promlouvá. Odhaduji, že v kulturním domě a v jeho těsné blízkosti je tak tisícovka fanoušků, což jsou zhruba dvě třetiny celkové populace obce.
Přijmout dary a pak plnit přání mase fanoušků
„Jsem rád, že lidé přišli. Všechny vlastně znám. Se všemi se vyfotím, chci si to užít. Na to, že je všední den, mi jich přišlo vyjádřit podporu docela dost,“ těší Tomáše Kaberleho, který přebírá od zástupců obce dary v podobě štítu a meče, aby se mohl postavit útočníkům v plné zbroji.
Ty ale záhy odkládá a podepisuje první kartičku se svou fotkou a zapózuje s prvním žadatelem u stříbrného poháru.
„Někam do toho kalendáře,“ říká jedna slečna žadonící o podpis ptá se, zda se může s hokejovou hvězdou vyfotit. „Jasný, jasný,“ nemá problém Tomáš Kaberle.
Už se těším, až tahle slova uslyším z úst Tomáše Kaberleho i já, ale dobrou hodinu se snad fronta v sále ani nepohnula, navíc je stále větší vedro. Tomáš ale dál dodržuje stejný postup - pozdrav, podpis, foto s pohárem, rozloučení.
„Ruce nebolí a doufám, že to takto půjde celý den. Je to takový trénink, stále se potím, ale užívám si to.“
Mladí hokejisté na pohár nesahají, kvůli pověře
Po takřka třech hodinách už se neodvratně blíží mé setkání s věhlasným pohárem. Ještě přede mnou se této chvíle dočká tatík s malým synkem.
„Pro mě to tu není, spíš pro syna. Přivedl jsem ho, aby měl motivaci, aby se dál snažil, protože také hraje hokej,“ říká otec malého hokejisty.
„Stanleyův pohár bych chtěl někdy určitě vyhrát, ale dnes jsem si na něj nesáhl, přineslo by mi to smůlu,“ říká mi klučina a už koulí očima na Tomáše, který mu podepisuje přinesenou kartičku.
Klučík pak jde kolem poháru, ale sáhnout na něj nechce. Prý to nese smůlu a už by ho nikdy jako hokejista nezískal. To já se téhle pověry nebojím. Natahuji ruku k trofeji, abych se jí dotkl.
Na chvíli se ale zarazím, to když si mě pohledem změří zámořská ochranka věhlasného poháru. Zřejmě ale usoudí, že já už jako hokejista Stanley Cup jen stěží vyhraji, usměje se a zdviženým palcem mi dává svolení.
Mé jméno nikdy na poháru vyryté nebude, ale můj otisk tam je. Zda-li tam bude, až ho za pět let někdo z klanu Kaberleů zase přiveze do Velké Dobré?
