Podpora fanoušků byla jednou z příčin úspěchu českých hokejistů v Naganu
Hašek, Růžička, Jágr, Reichel, Hlinka a další. Jména olympijských vítězů z Nagana si nepamatují pouze zarytí hokejový fanoušci, ale některá z nich by vyjmenoval takřka každý. Jen málo je ale těch, kteří si vzpomenou na kompletní sestavu, natož těch, kteří by znali jména i realizačního týmu.
Jedním z těch jmen, která si stojí za to zapamatovat, je Zdeněk Zigelbauer. Lékař, který stál na střídačce českých hokejistů v Naganu a u národního týmu je i dnes. Je tak zřejmě doktorem s největší medailovou sbírkou na světě.
„Nikdy jsem po tom nebádal. Já jsem s mužstvem získal pět zlatých medailí, jednu stříbrnou a pět bronzových. Musíme od toho odečíst ty olympijské, protože ty dostávají jen sportovci, nedostávají je ani trenéři, ani příslušníci realizačního týmu. Takže mám sice zlatou medaili z Nagana a bronzovou z Turína, ale ne de facto. Rozhodující jsou ale ty vzpomínky a zážitky,“ říká Zdeněk Zigelbauer.
V paměti mu utkvěla nejen porážka ve skupině s Ruskem, vítězné nájezdy v semifinále s Kanadou a finálová branka Petra Svobody, ale především to, jakou podporu český tým postupně na turnaji získával ze vzdáleného domova.
„To si nedovede nikdo představit. To bylo něco nádherného, když nám japonští organizátoři nosili ve štosech faxy a podlaha jednoho pokoje byla pokrytá těmi faxy. Každý se tím probíral, spojovalo nás to s Českou republikou a právě podpora těch diváků byla také jedním z faktorů, který se podílel na tom konečném vítězství.“
Žádná velká zranění
K úspěchu ale také přispělo to, v jakém zdravotním stavu se tým po dobu celého turnaje nacházel. A to byla zásluha právě Zdeňka Zigelbauera.
„Samozřejmě, jako na každém turnaji je těch zranění hodně, ale nebylo tam žádné zranění, že bychom museli některého klíčového hráče vyřadit z turnaje. Třeba v Turíně jsme v prvním zápase ztratili Dominika Haška a Patrika Eliáše. To se nám naštěstí v Naganu nestalo a ti klíčový hráči odehráli turnaj až do posledního utkání,“ vzpomíná Zdeněk Zigelbauer.
